Malířské práce a rekonstrukce interiérů
+420 602 223 610

Příklad aplikačních nátěrových postupů jednotlivých prací s materiály společnosti BARVY TEBAS

PŘEDNOSTI VODOU ŘEDITELNÝCH NÁTĚROVÝCH HMOT

- vodou ředitelné barvy jsou obecně podstatně pružnější a dokáží lépe odolávat popraskání vlivem tepelné roztažnosti podkladu než křehké barvy syntetické. Z tohoto důvodu jsou odborníky čím dál víc doporučovány na venkovní nátěry dřeva i kovů.
- při práci s nimi nehrozí nadýchání se zdraví škodlivých výparů
- k ředění i mytí po práci postačí obyčejná voda
- práce při nanášení štětcem je lehčí a příjemnější
- ve velké většině se jedná o nehořlavé kapaliny, a tak není při práci nebezpečí vzniku požáru či výbuchu
- jsou ekologicky šetrné
- vodou ředitelné barvy zařazené do kategorie odpadu O – ostatní mohou být likvidovány v běžném komunálním odpadu

ÚPRAVA NÁTĚROVÝCH HMOT PRO NANÁŠENÍ
Víčko obalu a jeho okolí se nejprve očistí od prachu, eventuálně jiných nečistot. Pokud je na povrchu nátěrové hmoty škraloup, opatrně se od stěny odřízne, vyjme a vloží na síto, aby ulpělá nátěrová hmota mohla okapat zpět do plechovky. U vodou ředitelných nátěrových hmot se obvykle škraloup nevyskytuje. Další důležitou manipulací před použitím je důkladné rozmíchání (v případě potřeby úprava odstínu) a zředění nátěrové hmoty. V návodu uvedené ředidlo (voda - u vodou ředitelných nátěrových hmot) se přidává po malých dávkách za stálého míchání. K nanášení štětcem nebo válečkem se vodou ředitelné barvy obvykle neředí nebo ředí jen velmi málo, přidáním nejvýše 2–5 % vody. Pro nanášení stříkáním (pneumatickým nebo tlakovou pistolí Airless) stupeň ředění závisí na typu nátěrové hmoty a použitém zařízení a je podstatně nižší než u rozpouštědlových syntetických a nitrocelulózových nátěrových hmot. Pro úpravu běžných typů vodou ředitelných nátěrových hmot ke stříkání se přidává do 5 % vody zcela výjimečně, nejvýše do 10 % vody. Na rozdíl od syntetických nátěrových hmot, které se pro stříkání ředí přidáváním 15–25 % ředidla (nitrocelulózové dokonce 35–50 % ředidla). Vodou ředitelné barvy určené pro nanášení vysokotlakým bezvzduchovým stříkáním jsou výrobcem (BARVY TEBAS s.r.o.) upraveny pro tuto technologii a před zpracováním se většinou neředí (nebo nejvýše přídavkem do 2–3 % vody).
Disperzní vodou ředitelné nátěrové hmoty se výrazněji zředí pouze k napouštění (penetraci) podkladu. Barvy určené k nátěru savých podkladů - omítky (Latex, Tebalex) se zředí více, výrobky určené na méně savé materiály - dřevo (Balakryl Uni, Sportakryl apod.) se obvykle neředí, nebo jen v nejnutnější minimální míře.
Vysoký stupeň ředění zvyšuje pěnivost, snižuje lesk a celkovou kvalitu nátěru. U bezbarvých laků se projevuje viditelným bělavým zabarvením nátěrového filmu a nebo podle místní tloušťky nátěru bílými místy. Na velké přídavky vody jsou citlivé zejména akrylátové barvy (Balakryl Uni, Dixol, Diamo, Sportakryl apod.).
Máme-li nátěrovou hmotu v několika menších obalech a záleží-li nám na přesném odstínu konečného nátěru, je výhodnější přelít všechnu barvu do větší nádoby, dokonale promíchat a pak teprve přikročit k vlastní úpravě tj. tónování, ředění apod. Veškeré úpravy nátěrové hmoty pro nanášení je vhodné provádět až po jejím vytemperování na teplotu prostředí, ve kterém se bude natírat. Optimální teplota pro zpracování je 18–25 oC.

PODMÍNKY PRO ZHOTOVOVÁNÍ A ZASYCHÁNÍ NÁTĚRŮ
Optimální prostředí pro zhotovování a zasychání nátěrů je jedna z podmínek, kterou je nutno dodržet při natěračských pracích. Tyto práce se nejlépe provádějí v suchém prostředí při teplotách 20–25 oC a relativní vlhkosti vzduchu nejvýše 75 %. Při nižší teplotě  (10–15 oC) se zasychání zpomaluje. Při vysoké relativní vlhkosti vzduchu vznikají zvláště u nátěrů bezbarvými vodou ředitelnými laky defekty - dochází k mlhovatění a bělavému zákalu. Vysoká relativní vlhkost ovzduší rovněž zpomaluje zasychání a vlastní tvrdnutí nátěrů. Při zasychání je třeba dbát na přívod čerstvého vzduchu. Přiváděný vzduch nesmí obsahovat nečistoty, vířit prach, ochlazovat prostředí. Voda, která se odpařuje z nátěru vodou ředitelných nátěrových hmot, musí být odvětrávána, neboť zhoršuje průběh zasychání a protvrdání nátěrů.
Stejnoměrné jarní nebo letní počasí bez velkých výkyvů teploty je proto nejvhodnější období k provádění venkovních nátěrů. Dbáme, abychom ukončili veškeré venkovní natěračské práce ještě před příchodem podzimních mlh a chladného počasí. Vysoká vlhkost v ovzduší, nízká teplota a déšť zpomalují zasychání, působí defekty na nátěrech a snižují jejich ochranou účinnost.
Na rovnoměrné zasychání a tvrdnutí nátěru má vliv i tloušťka nátěrů. Tlustší nátěry zasychají pomaleji, špatně tvrdnou a mohou na nich vznikat defekty.
 

  • NÁTĚRY DŘEVA

ÚPRAVA DŘEVA POD NÁTĚR
Aby nátěr měl dostatečnou životnost, ochrannou účinnost a pěkný vzhled, musí podklad splňovat následující požadavky:
- Dřevo pod nátěr musí být zdravé, suché, dobře vyzrálé, stejné kvality, bez suků a pryskyřičných míst.
- Povrch musí být hladký, rovný, bez vyvstalých nebo vytrhaných dřevních vláken.
- Na povrchu se nesmí vyskytovat nedohoblovaná místa, nedočištěné polodrážky, neodstraněné zásmolky ve dřevě, rozdrásaný povrch.
- Hrany musí být jemně zaobleny na poloměr 2–4 mm.


Odstraňování pryskyřice
Pryskyřice obsažená ve dřevě může způsobovat různé závady na nátěrech. Působením tepla zvětšuje svůj objem, vytéká a může pronikat nátěrem. Z těchto důvodů je třeba pryskyřici odstranit buď vyškrabáním, vytavením horkým tělesem, nebo vymýváním např. ředidlem S 6005, nitroředidlem C 6000 apod.


Broušení dřeva
Dřevo před natíráním musí být dobře vybroušené do hladka, aby nátěry měly pěkný vzhled a dostatečnou životnost. Zpravidla se brousí 2–3×, a to nejprve brusnými papíry hrubšího zrnění. Jemnějšími papíry se pak plochy dobrušují. Při prvním broušení se brousí brusným papírem nejprve napříč dřevních let a při druhém po jejich směru. Po prvním broušení je vhodné povrch předmětu mírně navlhčit vodou nebo 3–5 % roztokem kostního klihu, aby se zvedla dřevní vlákna, která byla při předcházejícím broušení přimáčknuta k povrchu dílce. Tato vlákna se pak snáze obrousí a docílí se hladší plochy. Při dokončování ploch mořením, transparentními laky nebo emaily se pak již vlákna dodatečně nezvedají a nátěr je hladký a čistý. Nános vody, nebo kostního klihu musí být tak vydatný, aby všechna dřevní vlákna na povrchu byla stejnoměrně navlhčena. Namočené plochy se nechají schnout alespoň 2 hodiny při teplotě 20 oC a pak se vybrousí do hladké plochy. Pro první broušení se používá brusných papírů č. 60–100, pro druhé č. 120–180 eventuálně jemnějších.
Uvedený postup broušení je třeba dodržet hlavně u ploch, které budou dokončeny bezbarvými nebo transparentně obarvenými nátěry a mají mít dokonalý povrch. U větších zařízení např. dřevěných plotů, vrat, chat apod. není možné vzhledem k pracnosti dodržet uvedený postup broušení. Zde postačí dodržet vpředu uvedené zásady přípravy povrchu dřeva a plochy přebrousit brusným papírem č. 80–100.

ODSTRAŇOVÁNÍ NÁTĚRŮ ZE DŘEVA
Odstraňování nátěrů broušením
Tlusté nátěry s malou přilnavostí lze odstraňovat broušením brusnými papíry, drátěným kartáčem, škrabkou nebo ocelovou vlnou. Ruční broušení je práce velmi namáhavá. Používá se brusný papír hrubšího zrnění (č. 36–180), který na rovných (neprofilovaných) plochách je vhodné obalit kolem malého dřevěného hranolu. Na složitě tvarované plochy (obklady) lze použít ocelovou vlnu, nebo ruční škrabku, která je výhodná hlavně pro odstraňování nátěrů z rohů. Pro odstraňování nátěrů se používá nejprve hrubých papírů, k odstranění menších kousků papír středně hrubý a pro dokončení je lepší jemnější papír, který podklad vyhladí a nepoškrábe.
Pro odstraňování nátěrů na velkých rovných plochách jsou výhodné elektrické vibrační nebo kotoučové brusky. Vibrační brusky (nejlépe s odsáváním brusného prachu) mají obdélníkový tvar a plochu velmi dobře vybrušují. Na tyto brusky lze použít i speciální nástavce, které umožňují dobře brousit i méně přístupná místa jako jsou kouty, rohy ozdobných lišt dveří apod.
Při odstraňování nátěrů broušením, zvláště při použití elektrických brusek, vzniká velké množství prachu, který dráždí pokožku a je nebezpečný při vdechování. Proto je nutné chránit pokožku vhodným oděvem a rukavicemi, oči ochrannými brýlemi a proti vdechování prachu se chránit obličejovou maskou (respirátorem) s vložkou proti prachu.


Opalování nátěrů
Tento způsob je možno použít k odstraňování hlavně tlustých nátěrů z hladkých ploch bez plastických ozdob na dřevě, zdivu a kovech. Nedoporučuje se používat na cínem pájené předměty, výrobky z tenkého plechu, neboť může dojít k místnímu přehřátí a tím deformaci podkladu. K odstraňování nátěrů se používá plamene benzínové lampy, plynového nebo horkovzdušného hořáku. Plamen, jehož délka se seřídí na 4–8 cm, nahřívá nátěr, který vlivem tepla buď měkne, nebo se rozkládá, eventuálně pálí. Změklý nátěr se ihned odstraňuje starou stěrkou, nebo malířskou škrabkou. Spálené nebo seškvařené zbytky nátěru lze odstranit obroušením brusným papírem nebo pemzou. Při opalování je třeba pracovat velmi opatrně, aby se nepoškodil podklad. Obtížně se odstraňují několikavrstvé nátěry s obsahem tlustých tmelových vrstev, značně zvětralé a s malým množstvím pojidla. Tyto nátěry je třeba opalovat několikrát.
Zvláštní pozornost a opatrnost je nutné věnovat opalování nátěru na okenních křídlech. Je třeba pracovat tak, aby plamen nepůsobil přímo na okenní sklo. Je lepší zakrýt sklo sololitem nebo překližkou. Velmi opatrně se musí opalovat nátěry na plechu (např. na okapnicích oken), neboť může snadno dojít k přehřátí a tím k zvlnění podkladu (vzniku boulí).
Při práci používejte rukavice, aby jste se nepopálili opadávající barvou. Podlahu zakryjte podložkou z nehořlavého materiálu pro zachycení seškrabaných kousků starého nátěru. Jelikož při zahřívání starého nátěru se mohou uvolňovat velice nepříjemné výpary (plyny) je výhodné používat respirátor s vložkou proti organickým výparům a pracovat v dobře větrané místnosti nebo raději venku.
Po opálení nátěru se povrch obrousí brusným papírem nebo pemzou, odstraní se zbytky nátěru oprášením štětcem nebo smetáčkem a provede se nový nátěr.


Odstraňovače nátěrů
Účinnou složkou odstraňovačů nátěrů je směs organických rozpouštědel, které naleptávají a pronikají nátěrem a způsobují jeho nabobtnání. Aby nedocházelo k rychlému odpařování rozpouštědel, obsahují přísady vosků (parafin) nebo deriváty celulózy (např. metylcelulózu nabobtnalou ve vodě), případně jiná zahušťovadla. Odstraňovače nátěrů s obsahem vosků nejsou vhodné k odstraňování nátěrů ze savých podkladů (dřevo, omítky apod.). Vosky proniknou do pórů podkladu a jelikož se nedají spolehlivě odstranit, zhoršují přilnavost a zasychání nátěru. Z nesavých podkladů (např. kovů) se zbytky vosků po odstranění nátěrů smyjí odmašťovačem.
Při odstraňování nátěrů se odstraňovač nanese štětcem nebo stěrkou na nátěr v souvislé a stejnoměrné vrstvě (100–300 g.m-2) a po 15–30 minutách působení se nabobtnaný nátěr seškrábe stěrkou. U tlustých nátěrů je nutné postup opakovat několikrát. Zbytky odstraňovače, který neobsahuje vosky, se obvykle odstraní omytím plochy vodou a kartáčem.
Jelikož odstraňovače obsahují těkavé látky, nesmí se s nimi pracovat za vyšších teplot a na slunci, neboť se tím snižuje jejich účinnost.
Při nanášení odstraňovače a seškrabávání starých nátěrů je třeba se vyvarovat stříknutí do oka nebo potřísnění pokožky. Při práci je vhodné používat gumové rukavice a ochranné brýle nebo obličejový štít. Vždy postupujte podle návodu výrobce odstraňovače.

MOŘENÍ DŘEVA
Moření (barvení) dřeva umožňuje rozšířit barevnou škálu povrchových úprav, zvýrazňuje typickou kresbu dřeva a současně umožňuje vyrovnat menší rozdíly v přírodním zabarvení dřevin. Použitím vhodných barevných kombinací lze zpříjemnit interiér bytu, chaty nebo chalupy. Volbou vhodných typů laků pro následnou povrchovou úpravu se konečný efekt ještě umocní. V současné době jsou k dispozici laky, které umožňují lesklou, polomatnou až matnou úpravu a jejich vlastnosti zaručují nejen pěkný vzhled, ale i dobrou ochrannou účinnost.
Pro moření dřeva se nejčastěji používají mořidla vodová, disperzní, lihová nebo lazurovací. Všechna tato mořidla musí splňovat určité požadavky, které zaručí optimální výsledek konečné úpravy. Jde především o vysokou stálost na světle, odpovídající smáčivost povrchu a dobré pronikání mořidla do dřeva. Velmi důležitou vlastností mořidel je možnost přelakovatelnosti namořených ploch běžnými typy bezbarvých laků. Některé typy laků mohou obsahovat rozpouštědla nebo jiné látky, které reagují s barvícími složkami mořidel a tím může docházet ke změně barevných odstínů namořených ploch. Kromě toho mohou vlivem těchto látek pronikat (krvácet) barvící složky mořidel do lakové vrstvy, v některých případech zhoršovat zasychání nebo přilnavost nátěrů. K těmto závadám může docházet nejen při použití laků s obsahem organických rozpouštědel, ale i vodou ředitelných. Je proto nutné přesvědčit se při výběru mořidla o jeho vhodnosti pro uvažovaný typ laku, a při zpracování postupovat podle návodu výrobce. Pro moření dřeva, které bude dokončováno vodou ředitelnými laky, je vhodné disperzní akrylátové mořidlo Diamo V 1603.
Mořit lze pouze dřevo, které je dobře vybroušené a není znečištěné. Nečistoty, které se nedají odstranit z plochy (lepidla apod.) způsobují její nerovnoměrné vybarvení (světlejší místa). Pro poslední broušení dřeva před mořením je vhodný brusný papír zrnění nejméně č. 100 (lépe č. 120–150), pro dřevovláknité a dřevotřískové desky č. 220–240. Důležité je dokonale odstranit prach po broušení.

NÁTĚRY DŘEVA V INTERIÉRU
NÁTĚRY DŘEVĚNÝCH PODLAH
Do kategorie dřevěných podlah můžeme z pohledu nátěrů zahrnout podlahy parketové, prkenné (palubové), korkové, dřevotřískové a dřevoštěpkové.
Základní postup při nátěru nových podlah je prakticky stejný. K nátěrům dřevěných podlah byly doporučovány vždy ty nejtvrdší a nejodolnější laky. Vždyť námaha, jaké jsou tyto laky vystaveny, je enormní. A tak se dříve nejčastěji k nátěrům dřevěných podlah používaly dvousložkové epoxidové nebo polyuretanové laky. Postupně však i ty byly nahrazovány ekologičtějšími vodou ředitelnými, zejména akrylátovými a polyuretanovými laky. Společnost BARVY TEBAS má ve své nabídce laky Polyurex Lesk V 1604 a Polyurex Mat V 1605. Jedná se o jednosložkové polyuretanové laky s vysokou tvrdostí a přitom ještě s velice slušnou pružností. Navíc lak po zaschnutí nevykazuje nebezpečný skluz. Lak lze současně použít jako základní i vrchní nátěr.
Kromě toho laky Polyurex obsahují UV absorber, který chrání dřevo proti působení slunečního záření a tím omezují jeho žloutnutí pod nátěrem.

Příklady nátěrových postupů
Lesklý nátěr podlahy
1. Suché parkety (parketové vlysy nebo prkna) se vybrousí brusným papírem č. 60–100. Tmavší (šedá) místa a zbytky vosků na povrchu se odstraní dokonalým obroušením. Dobře se vybrousí i místa, která byla delší dobu bez nátěru.
2. Lak disperzní polyuretanový Polyurex Lesk V 1604 nebo lak disperzní akrylátový Sportakryl Lesk V 1602. Pro první nátěr lze lak zředit asi 5 % vody (20 dílů laku a 1 díl vody). Zasychání laku Polyurex Lesk 1–2 h/20 °C
3. Přebroušení brusným papírem č. 120–150. Očištění podkladu.
4. 2–3× lak disperzní polyuretanový Polyurex Lesk V 1604 .
Zasychání za stejných podmínek jako při prvním nátěru. Před nanesením další vrstvy laku je vhodné nátěr lehce přebrousit brusným papírem č. 120–150.
Konečný nátěr lakem je vhodné před zatížením normálním provozem (nábytek, chůze apod.) nechat zasychat nejméně 24 hodin při teplotě 20–24 °C. Nátěr je proschlý za 3 dny.


Matový nátěr podlahy
Pracuje se podle stejného postupu jako u lesklého nátěru. Pro nátěr se použije lak disperzní polyuretanový Polyurex Mat V 1605. K nátěrům korkových podlah lze použít také disperzní akrylátový lak Sportakryl Mat V 1601.
Nátěr lakem Polyurex Lesk V 1604 a Polyurex Mat V 1605 má větší tvrdost, odolnost mechanickému namáhání a rychleji zasychá. Předností těchto laků je i obsah UV absorberu, který chrání dřevo před účinky slunečního záření a tím omezuje jeho žloutnutí pod nátěrem.


Barevný (krycí) nátěr podlahy
1. Broušení dřeva (podlahy) brusným papírem č. 60–100. Při obnově starého, dobře přilnavého nátěru se pro broušení podlahy použije brusný papír jemnější (č. 80–120). Očištění podlahy.
2. Napuštění dřeva barvou disperzní akrylátovou univerzální Balakryl Uni Mat V 2045 nebo Balakryl Profi Mat V 2040. Pro napouštění se zředí vodou v poměru 3:1 (3 díly barvy a 1 díl vody). Zasychání 2–4 h/20 °C. Napouští se jen místa bez nátěru (čisté dřevo). Podlaha na které zůstal po přebroušení původní nátěr se nenapouští.
3. Broušení zasucha brusným papírem č. 100. Očištění podlahy.
4. Tmelení drobných nerovností (prohlubně po hřebících a vrutech) tmelem akrylátovým stěrkovým V 5013. Zasychání 3 h/20 °C.
5. Broušení tmelených míst zasucha brusným papírem č. 100–120. Očištění podlahy.
6. 1–2× barva disperzní akrylátová univerzální Balakryl Uni Mat V 2045 nebo Balakryl Profi Mat V 2040. Zasychání jednotlivých vrstev 4–6 h/20 °C.
7. 2× lak disperzní polyuretanový Polyurex Mat V 1605 nebo Polyurex Lesk V 1604. Zasychání jednotlivých vrstev 1–2 h/20 °C.

NÁTĚRY DŘEVĚNÝCH OBKLADŮ A PODHLEDŮ
Příklady nátěrových postupů
Lazurovací nátěr dřevěných obkladů a podhledů
Dřevo nebo starý dobře přilnavý lazurovací nátěr se obrousí brusným papírem č. 80–100. Poškozená místa se obrousí až na zdravé dřevo. Dobře se vybrousí i dřevo, které bylo delší dobu bez nátěru.
1. Napuštění podkladu lakem disperzním akrylátovým Dixol V 1600 zředěným nejvýše 10 % vody (10 dílů laku a 1 díl vody). Zasychání 2–4 h/20 °C. Před zpracováním je třeba lak důkladně rozmíchat.
2. Broušení brusným papírem č. 100–150. Při zvýšených požadavcích na vzhled nátěru je broušení nutné, v opačném případě je lze vynechat.
3. 1–2× nátěr lakem disperzním akrylátovým Dixol V 1600. Zasychání jednotlivých vrstev 2–4 h/20 °C.
Pro zvýšení mechanické odolnosti nátěru a úpravu lesku (lesklý nebo matový nátěr) lze povrchovou úpravu dokončit přelakováním lakem disperzním akrylátovým Sportakryl Mat V 1601, Sportakryl Lesk V 1602 nebo lakem disperzním polyuretanovým Polyurex Lesk V 1604, Polyurex Mat V 1605.


Matová úprava dřevěných obkladů a podhledů bezbarvým lakem
1. Broušení dřeva brusným papírem č. 80–150. Tmavší (šedá) místa dřeva se odstraní vybroušením. Staré přilnavé nátěry se očistí, odmastí a vybrousí brusným papírem č. 120–150. Poškozená místa se obrousí až na zdravé dřevo. Dobře se vybrousí i místa, která byla delší dobu bez nátěru.
2. 1× lak disperzní akrylátový Sportakryl Mat V 1601. Pro první nátěr lze lak zředit asi 5 % vody (20 dílů laku a 1 díl vody). Zasychání 2–4 h/20 °C.
3. Jemné přebroušení brusným papírem č. 150. Očištění podkladu.
4. 2–3× lak disperzní akrylátový Sportakryl Mat V 1601. Zasychání jednotlivých nátěrů 2–4 h/20 °C. Před nanesením další vrstvy laku je vhodné nátěr jemně přebrousit brusným papírem č. 150–240.
Pro matovou úpravu obkladů a podhledů lze použít též lak disperzní polyuretanový Polyurex Mat V 1605.


Lesklá úprava obkladů a podhledů bezbarvým lakem
Pracuje se podle stejného postupu jako u matového nátěru. Pro nátěr se použije lak disperzní akrylátový Sportakryl Lesk V 1602 nebo lak disperzní polyuretanový lesklý Polyurex Lesk V 1604.

NÁTĚRY DVEŘÍ
Nejdříve si povíme něco o nových dveřích. Na ně je možné použít: bezbarvý nátěr, lazurovací nebo krycí nátěr.


Bezbarvý nátěr
V první řadě musíme zjistit, zda jsme nekoupili dveře již s penetračním nátěrem. Pokud zjistíme, že jsou napuštěny rozpouštědlovým napouštědlem např. typu Luxol, necháme je několik týdnů zasychat a potom je důkladně omyjeme ředidlem (C 6000) nebo lakovým benzinem, aby vodou ředitelný lak mohl dobře zakotvit v pórech dřeva. Bezbarvý nátěr provedeme na takto připravených dveřích stejným postupem, který jsme popsali u nátěrů dřevěných obkladů. Použít zde můžeme jak oba laky Sportakryl, tak laky Polyurex.


Lazurovací nátěr
Jedná se prakticky o stejný postup jako při nátěrech obkladů. Rozdíl by mohl být zejména u napuštěných dveří. I při dobrém omytí ředidlem, by mohla být sytost prvního nátěru snížena. Sytost prvního nátěru musíme zvolit. Je-li první nátěr dostatečně sytý, další nátěry, samozřejmě po přebroušení, provedeme pouze bezbarvým lakem. Jako lazurovací lak se nám zde opět osvědčí Dixol V 1600. Jako bezbarvý vrchní nátěr můžeme použít bezbarvý Dixol nebo Sportakryl případně Polyurex.
Jestliže první nátěr není dostatečně sytý, přidáváme postupně další 1–2 vrstvy Dixolu. Jsou-li dveře členité nebo z palubek, je vhodné při nátěru postupovat po jednotlivých částech (palubkách) tak, abychom stihli natřít celý díl dříve, než v některém místě napojení zaschne. To platí především o prvním nátěru savého podkladu. Případné nastavení v již zaschlém místě zanechá při překrytí tmavší skvrny a spoj je i po zaschnutí vidět. Spotřeba Dixolu je asi 1 kg/10 m2 .


Krycí nátěr
I v tomto případě musíme postupovat s úpravou povrchu u napuštěných dveří stejně jako u předchozích nátěrů. Je-li povrch dveří dobře připraven, přistoupíme k vlastnímu nátěru.
Pro nátěr dveří doporučujeme použít Balakryl Uni Mat V 2045 nebo Balakryl Uni Lesk V 2068 případně Balakryl Profi Mat V 2040. Chceme-li mít dveře bílé, krémové či jinak světlé, můžeme jako první nátěr použít základní barvu Tebakryl V 2038. Ta je více „naplněna“ a má tedy vyšší kryvost. U tmavších, např. hnědých, odstínů není základní barva nutná. První nátěr můžeme částečně zředit 5–10 % vody. Nátěr provádíme vždy podél struktury dřeva, ne napříč. Při nátěru je lepší dveře vysadit a natírat je ve vodorovné poloze. U členitých dveří postupujeme při nátěrech vždy po celých jednotlivých částech a to tak, že končíme okrajovými profily.
Celkem provedeme 2–3 nátěry. Při použití Balakrylu Uni Mat V 2045 se výborně osvědčilo ještě přetření poslední vrstvy bezbarvým lakem Sportakryl Mat V 1601. Jistě vás zajímá, jaké výhody nám tento nátěr přinese. Tak tedy za prvé se výrazně sníží špinivost nátěru a zlepší se omyvatelnost, za druhé je vyšší odolnost proti mechanickému poškození, protože na povrchu je tvrdá bezbarvá vrstva. Za třetí se sníží jeho charakteristický dolep. Navíc každá vrstva pochopitelně zvyšuje životnost nátěru. Lak není zcela matný, ale spíše polomatný a dává velmi hezký konečný vzhled nátěru. Tento způsob je vhodný i pro jiné nátěry např. židlí, stolů, zárubní a podobně.
Pro nátěry dveří je vhodné použít i Email na okna Tebal V 2028.

OBNOVA NÁTĚRU DŘEVĚNÝCH DVEŘÍ
Má-li starý nátěr dobrou přilnavost, obecně platí, že ho nemusíme odstraňovat. Vždy je ale dobré nátěr odmastit, důkladně omýt a částečně zdrsnit.


Bezbarvý nátěr
U bezbarvých nátěrů platí více než jinde, že je nutné nátěry obnovit včas, neboť vzniklé vady v podkladu se již nedají bezbarvým lakem zakrýt. Ve vnitřním prostředí se ale takové nátěry nedělají často. Použít zde můžeme opět laky Sportakryl a Polyurex. Ty mají velmi dobrou přilnavost i k původním rozpouštědlovým nátěrům.
Jsou-li dveře již v takovém stavu, že pouhé přetření nestačí z důvodu přílišného ztmavnutí či zešednutí podkladu a chceme-li i nadále tyto dveře mít v přírodním provedení, je nejlépe starý nátěr i s vrchní vrstvičkou dřeva obrousit a postupovat jako při nátěru nových dveří. Není-li ani po vybroušení plocha podle Vašich představ, je vhodnější použití lazurovacího laku Dixol V 1600.


Lazurovací nátěr
Zde postupujeme stejně jako u bezbarvých nátěrů. Upozorňujeme ale, že každá další nová vrstva lazurovacího laku původní odstín částečně ztmaví. Proto chcete-li tomu zabránit, je možné buď použití bezbarvého obnovovacího nátěru laky Dixol nebo Sportakryl nebo směsí bezbarvého Dixolu s Dixolem požadovaného odstínu. Sytost odstínu si můžeme zvolit libovolným poměrem těchto laků.


Krycí nátěry
Je-li starý nátěr v poměrně dobrém stavu a chceme-li pouze obnovit, či změnit odstín, stačí po umytí, odmaštění a částečném zdrsnění brusným papírem ho přetřít barvou Balakryl Uni Mat V 2045 nebo Balakryl Uni Lesk V 2068 případně Balakryl Profi Mat V 2040. Platí zde totéž co u nových dveří. Barvy Balakryl Uni a Profi mají rovněž výbornou přilnavost na staré nátěry, a to jak syntetické, tak olejové. Lze je použít i při přetírání bezbarvých či lazurovacích nátěrů.
Může se nám také stát, že nátěr je ve velké ploše v pořádku a jen místy je buď poškozen, nebo se trochu loupe. Jestliže je přilnavost dobrá, zbrousíme pouze oloupaná, či mírně poškozená místa, aby nám nevznikly ostré hrany přechodu a celou plochu přetřeme. Máme-li v ploše poškozená místa např. dírky po šroubech, nebo ostrou rýhu, musíme použít vyrovnávací tmel. Celé místo obrousíme a očistíme. Hrany poškozeného místa jsou lepší ostřejší. Zředěnou základní barvou Tebakryl nebo Balakryl Uni provedeme penetrační nátěr. Po zaschnutí naneseme špachtlí na poškozené místo Akrylátový tmel V 5013 a místo maximálně vyhladíme. Snažte se, abyste tmel nanesli pouze tam, kde je ho potřeba. Jinak si přiděláte práci se zbytečným broušením. V tenčí vrstvě tmel zaschne za 2–4 hodiny. Po zaschnutí tmelené místo do hladka vybrousíme. Dále již postupujeme obvyklým způsobem a celé dveře natřeme některou z barev Balakryl Uni.
Složitější variantou zde je, olupuje-li se starý nátěr ve větších plochách nebo je na dveřích již mnoho vrstev barvy a my musíme přistoupit k jejich odstranění. O odstraňování starých nátěrů jste se již dočetli v samostatné kapitole. A tak pouze znovu upozorňujeme: postupujte plynule a menší silou a zejména u profilovaných dveří dejte pozor, abyste při odstraňování nátěrů (opalováním nebo odstraňovačem) dřevo ostrou špachtlí nepoškodili. Zbytky nátěru odstraňte obroušením brusným papírem.
Po opálení barvy zůstává povrch mastný a je nutné ho před nátěrem důkladně omýt ředidlem (např. C 6000) nebo lakovým benzínem. Po odstranění starých nátěrů zjistíme všechny otvory a nerovnosti. Místa očistíme a natřeme zředěnou barvou (Tebakryl, Balakryl Uni). Po zaschnutí vyplníme všechny nerovnosti a nežádoucí otvory Akrylátovým tmelem V 5013 a necháme ho proschnout. Zatmelené plochy po 2–4 hodinách přebrousíme středně jemným brusným papírem. Dále již postupujeme jako u dveří nových. Spotřeba barvy Balakryl Uni je u nátěru dveří asi 1 kg/5–6 m2 na 1 vrstvu.
Pro nátěry dveří můžeme s úspěchem použít i email na okna Tebal V 2028. Pracovní postup nátěru je obdobný jako při práci s barvou Balakryl Uni pouze s tím rozdílem, že pro vrchní nátěr použijeme email na okna Tebal V 2028.

NÁTĚRY NÁBYTKU
Nábytek si většinou kupujeme s finální povrchovou úpravou. Výjimku tvoří ti z nás, kteří si dovedou udělat poličku, skříňku nebo stoleček sami. Takto vyrobený nábytek je pak nutno opatřit ochranným nátěrem. Můžeme zvolit opět bezbarvý, lazurovací nebo krycí nátěr. Platí zde stejné zásady a postupy jako u nátěru dveří, které byly popsány v minulé kapitole. A tak jen stručně. K bezbarvému nátěru lze s výhodou použít laky Sportakryl a Polyurex, k lazurovacím nátěrům lak Dixol nebo kombinaci mořidla Diamo s lakem Sportakryl případně Polyurex. Na krycí nátěr použijeme Balakryl Uni nebo Profi v kombinaci s laky Sportakryl nebo Polyurex.


Oprava nátěrů starých skříní
Nejčastěji se setkáváme s požadavkem změnit odstín starého nábytku, který jsme např. zdědili, aby se nám hodil do místnosti, kam je určen. Nejdříve musíme opět zjistit, v jakém stavu je povrch a to jak z hlediska mechanického poškození, tak z hlediska povrchového ošetřování. Nejpoužívanější, ale také nejnáročnější, je přetírání starého tmavého nábytku na bílý. Začneme důkladným omytím a odmaštěním. Většina nábytku se ošetřuje různými leštěnkami a právě tmavý nábytek dokonce barevnými. Tyto leštěnky jsou mastné a zabraňují dobrému přilnutí nátěru a navíc při přetírání světlým odstínem barvy by mohly způsobit její zbarvení. Nelze-li odstranit leštěnku vodou se saponátem, můžeme použít benzínový nebo lihový čistič. Po důkladném očištění a odmaštění zkontrolujeme, zda není nábytek poškozen mechanicky, např. není-li na některých místech odloupnuta barva či kousek dýhy, nebo nejsou-li v povrchu nežádoucí otvory. Tato místa musíme buď do hladka vybrousit, aby po nátěru nebylo vidět hrany přechodu, nebo vyspravit akrylátovým tmelem V 5013. Po 2–4 hodinovém zasychání je nutné tmelená místa do hladka vybrousit. Celý povrch nábytku předem mírně zdrsníme jemným brusným papírem. U velkých skříní či dílů nábytkových stěn je rozhodně výhodnější aplikovat barvy stříkáním. Nemáme-li tuto možnost, můžeme přistoupit i k nátěru štětcem nebo speciálním válečkem. Poslouží nám zde opět vodou ředitelné barvy. Pod světlé odstíny je vhodné použít základní barvu na dřevo Tebakryl V 2038. Spotřeba je asi 1 kg/5–6 m2. U ostatních odstínů můžeme použít rovnou univerzální barvu Balakryl Uni Mat V 2045 nebo Balakryl Uni lesk V 2068 případně Balakryl Profi Mat V 2040 ve 2–3 vrstvách. Spotřeba je 1 kg/6–8 m2 na jednu vrstvu.
Velmi výhodné je přetření Balakrylu Uni Mat V 2045 ještě lakem Sportakryl Mat V 1601. Zvýší se tím mechanická odolnost nátěru a podstatně se zlepší i povrchová údržba.
Pro bezbarvé nátěry jsou vhodné laky Polyurex nebo Sportakryl. Pracovní postup nátěru je uveden v příkladech nátěrových postupů.

Oprava nátěrů stolů a židlí
Stoly a židle jsou z hlediska nátěrů mnohem více namáhány než skříně. Proto se jejich nátěry obnovují častěji. Opět zde platí zásada, že čím větší píli věnujeme přípravě povrchu, tím lepší bude výsledek naší práce. Nejdůležitější je vybroušení do hladka všech poškozených ploch. Nátěr provádíme většinou štětcem na dobře odmaštěný, suchý a mírně zdrsněný povrch. Pro nátěr je zde vhodné použít kombinaci Balakrylu Uni Mat V 2045 a Polyurexu, který je odolnější než lak Sportakryl. Takto ošetřený nábytek by nám měl posloužit opět několik let. Před vlastním nátěrem nezapomeňte dotáhnout všechny šrouby a případně slepit nepevné spoje u jednotlivých noh a rohů.
Při opravě nátěrů židlí a stolů doporučujeme 1–2 nátěry barvou Balakryl Uni a 1–2 nátěry lakem Polyurex.
Na nábytek mořený nebo v přírodním provedení lze použít laky Polyurex nebo Sportakryl.

Nátěr nového nábytku
V současné době lze koupit různé druhy dřevěného nábytku nebo bytových doplňků bez povrchové úpravy. Pokud se rozhodnete si je sami natřít, můžete použít laky Polyurex nebo Sportakryl v lesklém nebo matovém provedení. Chcete-li změnit barevný odstín nebo má-li upravovaná plocha menší barevné rozdíly v přírodním zabarvení dřeviny, je vhodnější nábytek namořit mořidlem Diamo. Mořidlo zvýrazní typickou kresbu dřeva a současně vyrovná jeho barevné rozdíly. Pracovní postup povrchové úpravy najdete v příkladech nátěrových postupů.

Oprava povrchu kuchyňských linek
Kuchyňské linky mají nejrůznější povrchovou úpravu a jsou vyráběny z celé řady druhů materiálů. Oprava či vylepšení povrchu je možná celou řadou technologií. Právě zde se nejčastěji setkáváme s polepením jutou či jinou textilií, přilepením dřevěných obkladů z lišt, polepením tapetou nebo korkem. Vedle těchto technologií je opět jednou z možností nový nátěr. Pozor! Zejména v kuchyních dochází k velmi silnému zamaštění skříněk. Proto je nutné před nátěrem provést důkladné odmaštění a očištění těchto ploch. Po mírném zdrsnění je možné přistoupit k vlastním nátěrům. Ne všechny podklady jsou ale vhodné. Nejvhodnější aplikační technikou je stříkání. Čelní dílce je lepší sundat a nástřik provádět ve vodorovné poloze. Zde je možné použít opět vodou ředitelné barvy nebo např. strukturní nátěry.
Mezi vodou ředitelnými barvami můžeme opět použít Balakryl Uni Lesk V 2068, Balakryl Profi Mat V 2040, Balakryl Uni Mat V 2045 nebo jeho kombinaci s lakem Sportakryl případně email na okna Tebal V 2028. Mezi strukturními nátěry si získaly v poslední době oblibu také barvy typu Variopaint. Ty mají tu výhodu, že díky své mnohabarevnosti a struktuře dokážou skrýt některé povrchové vady. Nevýhodou je horší omyvatelnost. Ta se dá zlepšit např. přetřením lakem Sportakryl.
Z pohledu chemické a tepelné odolnosti jsou nejnáročnější plochou v bytech pracovní desky kuchyňských linek. Většina výrobců nábytku vyrábí tyto desky z dřevotřísky se speciálními odolnými foliemi bez povrchových nátěrů. Někteří náročnější jedinci ale chtějí tuto desku mít z dřevěného masívu, či pokrytu korkovými dlaždicemi. Na jejich povrchovou úpravu je pak nutné použít speciální laky pro tyto účely. V sortimentu společnosti BARVY TEBAS takový lak nemáme.

Nátěry dětského nábytku a hraček
Nátěry dětského nábytku tvoří samostatnou skupinu. Zde je zejména nutno myslet na zdraví našich potomků. Děti v nestřežený okamžik mohou začít různé předměty, hračky, postýlky i jiný menší nábytek okusovat. A proto je nutné, aby nátěry na tyto předměty splňovaly velice přísné normy na obsah škodlivých látek. V celé Evropě je tak uznávána evropská norma EN 71 pro povrchovou úpravu hraček. A právě tuto normu musí splnit a nechat pravidelně ověřovat každý výrobce barev, který dodává barvy výrobcům hraček a dětského nábytku. Společnost BARVY TEBAS si nechává odzkoušet podle této normy všechny své výrobky a ty tuto normu splňují. Z toho již vyplývá, že stejným postupem jako u ostatního nábytku můžete postupovat i u nábytku dětského. Nejčastější je opět použití barev Balakryl Uni nebo jejich kombinace s matným lakem Sportakryl.

NÁTĚRY DŘEVA V EXTERIÉRU
Z hlediska životnosti nátěrů ve venkovním prostředí patří nátěry dřevěných podkladů k těm nejproblematičtějším. Dřevo při styku s vodou „pracuje“, je snadno napadnutelné mikroorganismy, a vlivem vody a slunečního záření dochází k degradaci dřevní hmoty.
Venkovní nátěry by měly všem těmto nežádoucím jevům zabránit. Na rozdíl např. od kovů, které mají v závislosti na teplotě mnohem větší roztažnost, má dřevo jednu velkou nevýhodu. Kov totiž zvětšuje svůj objem v závislosti na teplotě naprosto rovnoměrně, a tak k jeho nátěrům můžeme použít barvy, které mají roztažnost menší než 30–50 %. Dřevo sice nepodléhá tepelné rovnoměrné roztažnosti, ale díky své stavební struktuře, je požadavek na pružnost nátěru podstatně vyšší. Působením povětrnostních vlivů může dojít ke vzniku prasklin právě podél jednotlivých „let“ a na čelním dřevě, zejména u špatně proschlého nebo neodborně opracovaného dřeva. V takových případech však nepomůže ani barva s průtažností větší než 100 %. To znamená, že samotný nátěrový film praskne až při natažení na více než dvojnásobnou původní délku. Musíme si totiž uvědomit, že v místě vzniklé praskliny dojde až k několikanásobnému zvětšení délky.
Včasným a kvalitním nátěrem můžeme dřevo proti poškození chránit. K dispozici máme opět celou řadu nátěrových hmot. Dříve se nejvíce používaly olejové (fermežové) barvy, později syntetické (alkydové) nátěry a dnes nejvíce vodou ředitelné nátěrové hmoty. Mají dvě velké přednosti - podstatně větší průtažnost a menší sklon ke „křídování“ než jejich předchůdci. Velmi důležitá je také životnost nátěrů, která je, jak prokázaly povětrnostní zkoušky mnohem delší

NÁTĚRY OKEN
Nátěry nových oken
Jestliže si zakoupíme nová okna bez nátěru, v první řadě si musíme zjistit, zda nejsou napuštěna např. Luxolem. To provádějí zvláště drobní výrobci. V tom případě musíme nechat okna nejméně několik týdnů zasychat. Budeme-li chtít okna natřít vodou ředitelnými barvami, musíme před nátěrem napouštědlo z povrchu a pórů vytřít ředidlem (např. C 6000). To platí i pro borovicová okna z prosmoleného dřeva. Je to tím, že se jedná o mastné látky, které zabraňují přilnavosti nátěrů. Dříve, než začneme natírat, zkontrolujeme, zda jdou okna lehce otvírat. V opačném případě je nutno místa, kde dochází k drhnutí, zbrousit brusným papírem. Zde se nevyplatí práci ošidit, vždyť každý nátěr tuto vůli snižuje.
Máme-li nová okna v částečně vlhkém objektu a nejsou-li opatřena napouštěcím nátěrem, je vhodné použití některého vodného ochranného napouštědla např. od firem Teluria či Bochemie s fungicidním přípravkem, zabraňujícím růstu dřevokazných hub a plísní. Nepřijde-li okno do vlhkých objektů, poslouží nám jako penetrační nátěr i naředěná barva.
Pro krycí nátěry oken je nejvhodnější email na okna Tebal V 2028. Jedná se o vodou ředitelný email, který je vhodný jak pro amatérské natírání tak i průmyslovou výrobu oken a řemeslníky. Obsahuje speciální látky, které chrání dřevo před účinky ultrafialového záření a povětrnostními vlivy. Nátěr velmi účinně odpuzuje vodu, má výbornou přilnavost k podkladu, velmi dobrý rozliv a vynikající trvanlivost. Vyrábí se v kvalitě pro nanášení štětcem a pro nanášení vysokotlakým bezvzduchovým i pneumatickým stříkáním. Nanáší se na podklad, který je předem napuštěný a opatřený základním nátěrem. Pro základní nátěry je vhodné použít barvu základní na dřevo Tebakryl V 2038, kterou před aplikací emailu na okna Tebal V 2028 přebrousíme brusným papírem. Tebal nanášíme v 1–2 vrstvách. Před nanesením druhé vrstvy nátěr lehce přebrousíme jemným brusným papírem. Přebroušením se zlepší přilnavost jednotlivých vrstev na sebe a současně se odstraní jemné povrchové vady např. prach, který napadal do mokrého nátěru. Podrobný pracovní postup při natírání oken emailem Tebal najdete v příkladech nátěrových postupů. Pro nátěry oken lze použít i barev Balakryl Uni Mat V 2045 či Balakryl Uni Lesk V 2068. V případě nátěrů bílých, krémových či pastelových odstínů doporučujeme použití základní barvy na dřevo Tebakryl V 2038. Je to z důvodů nižší kryvosti těchto odstínů oproti např. hnědým. Často jsme právě na kryvost těchto odstínů dotazováni. Problém tkví v tom, že titanová běloba má nižší krycí schopnost než např. oxidy (kysličníky) železa (hnědé odstíny). To platí obecně pro všechny nátěrové hmoty a ty mají vždy horší kryvost v bílých odstínech. Kryvost by šlo sice zvýšit např. vyšším přídavkem pigmentu, ale podstatně by se snižovala též životnost nátěru. Proto se začal vyrábět inovovaný Balakryl Uni Mat V 2045 a Balakryl Uni Lesk V 2068 s vyšší kryvostí a odolností nátěru.. Ta byla ale dosažena zlepšeným rozlivem pomocí reologických činidel. Tím bylo docíleno i snížení nežádoucího efektu zanechávání stop po tahu štětcem po zaschnutí nátěrového filmu.
V základní barvě je možno použít více plniv, a proto má krycí schopnost vyšší. Takže v případě bílých oken použijeme na první nátěr zředěnou barvu V 2038. Druhý nátěr již neředíme. Chybou bývá, že se snažíme druhý nátěr co nejvíce rozetřít, a tak na dřevě zůstává velmi tenká vrstva. Pak se nám zdá, že nátěr stále nekryje. U vodou ředitelných barev při nátěru štětcem se musíme snažit nanést spíše silnější vrstvu, tedy štětec namáčet častěji do barvy a lehce nanášet na dřevo. U hnědých či tmavých odstínů nemusíme používat základní barvu Tebakryl V 2038. Penetraci, základní i vrchní nátěr provádíme přímo barvou Balakryl Uni s tím, že první nátěr zředíme podle návodu. Důležité je rovněž rozhodnutí o lesklosti nátěru. Balakryl Uni máme v lesklém i matném provedení. Obě tyto varianty jsou možné a dobré.
Balakryl Uni schne velmi rychle. Je však částečně termoplastický, a proto je nutné plochy, které na sebe po nátěru dosedají a při zavírání jdou do tlaku, opatřit separačním nátěrem. Zde nám poslouží např. mýdlo, mastný krém, vazelína a podobně.
Tento nedostatek odstraňuje nově připravený Balakryl Profi Mat V 2040. Nátěry oken provedené touto barvou se neslepí ani při zvýšené teplotě a tlaku. Je vhodný pro nové nátěry i renovaci starých.

Lazurovací nátěr oken
V současné době převážná většina výrobců oken dává přednost a používá vodou ředitelné tlustovrstvé lazurovací laky. Tyto laky zabarvují dřevo na požadovaný odstín, zvýrazňují jeho kresbu a velká tloušťka nátěru mu dává hezčí konečný vzhled. Nátěry lazurovacím lakem vyniknou především na oknech, které jsou z kvalitního dřeva, dobře truhlářsky zpracované. Okna, která nesplňují tuto podmínku, mají vysazené suky a dřevo nemá hezkou kresbu, dokončíme raději krycími emaily.
Jaký lazurovací lak použít
Pro nátěry oken doporučuje společnost BARVY TEBAS lak silnovrstvý lazurovací Telux V 1620. Tento vodou ředitelný lak je vhodný pro náročné nátěry dřeva hlavně ve venkovním,ale i vnitřním prostředí. Nátěr odpuzuje vodu, ale současně umožňuje difuzi vodních par a tím, obrazně řečeno, svým způsobem reguluje vlhkost dřeva, má výbornou přilnavost k podkladu, velmi dobrý rozliv, je trvale pružný a barevně stálý. Dobrou ochranu a dlouhou životnost nátěru na povětrnosti v našem případě na oknech zaručuje i obsah UV absorberu a speciálních látek, které chrání dřevo před účinky ultrafialového záření a povětrnostními vlivy.
Lazurovací lak Telux můžeme použít k nátěru měkkých dřevin běžně používaných k výrobě oken (borovice, smrk). U některých dřevin s vyšším obsahem tříslovin (např. dubu) může vzniknout při povrchové úpravě tmavší zbarvení, které je způsobeno reakcí taninu s vodou ředitelnými laky. U těchto dřevin doporučujeme provést zkušební nátěr.
Telux se vyrábí ve dvou kvalitách. V kvalitě pro nanášení vysokotlakým bezvzduchovým stříkáním, která je určena profesionálům (výrobcům oken, lakýrníkům) a v drobném balení se setkáte s lakem vhodným pro nanášení štětcem a pneumatické stříkání.

Nátěry starších oken
Pro nátěry starších oken platí totéž, co pro nová okna. Rozdíl je pouze v úpravě povrchu. Doporučený způsob obnovy nátěru je závislý na stupni znehodnocení nátěru starého. Je jistě pohodlnější včas obnovit venkovní nátěr, než čekat na napadení dřeva mikroorganismy. V prvním případě stačí dokonalé umytí starého nátěru, odstranění nepřilnavých částí, zdrsnění a přetření emailem Tebal nebo Balakryl Uni. Místa s odstraněným nátěrem je však třeba nejprve opravit, t.j. napustit, když byl nátěr odstraněn až na dřevo, a pak natřít základní barvou. Tmel bychom měli používat co nejméně a na venkovních plochách vůbec. V místech, kde se tmel použije, je totiž snížena odolnost povětrnosti. Pod Balakryl Uni a Tebal se hodí akrylátový tmel na dřevo V 5013. Podrobnější postup je uveden v příkladech nátěrových postupů. Samozřejmě před obnovením nátěru je nutné zkontrolovat, zda půjde okno dobře zavřít. V opačném případě je nutno starý nátěr v místech dotyku odstranit.
Při větším znehodnocení nátěru je lépe přistoupit k odstranění starého nátěru buď s pomocí chemického odstraňovače nátěrů nebo opalovací horkovzdušnou pistolí. Při této činnosti ale nezapomeňte na bezpečnostní opatření, o kterých je pojednáno v úvodu této publikace. Při opalování starých nátěrů musíme rovněž myslet na to, že při působení horkého vzduchu na sklo by mohlo dojít k jeho prasknutí. Proto při nahřívání držte vždy v druhé ruce ochrannou destičku (např. z překližky nebo sololitu) a tou ochraňte sklo před přílišným zahřátím. Největší nebezpečí prasknutí je vždy v rozích, kde je největší vrstva barvy a tím i nejdelší doba zahřívání.
Občas si nám někdo postěžuje, že poctivě okna opálil a přesto nový nátěr nevydržel moc dlouho. To je způsobeno tím, že po opálení zůstanou na povrchu mastné zbytky z odstraňovaných nátěrů a pryskyřice. Proto je nutné po opálení ještě okna přebrousit brusným papírem, důkladně omýt ředidlem a dále postupovat jako u oken nových. Rovněž není možné přetírat zašedlé dřevo. To je již zdegradované. Takovou vrstvu je nutné v každém případě odstranit. Teprve na zdravé žluté dřevo má smysl natírat. Při odstraňování nátěrů může dojít i k vydrolení starého sklenářského tmelu. Tím musíme tato místa opět opravit. Tmel před použitím důkladně v ruce prohněteme, aby měl stejnoměrnou konzistenci. Pokud je příliš olejovitý, zabalíme ho nejdříve do novinového papíru a přebytečný olej odsajeme. Poté se tmel vtlačí do mezer a pomocí špachtle se zahladí do roviny se starým tak, aby přilnul ke sklu a vytvořil vodotěsný spoj. Sklenářský tmel je velmi mastný a vysychá i několik měsíců. Proto se k jeho přetření vrátíme ještě jednou po jeho ztvrdnutí a důkladném omytí.
Při nátěru je také důležité, aby i barva vytvořila těsnění. Proto natíráme i spoj okenní tabule s rámem tak, aby barva byla asi na 2 mm skla. Zde si můžeme pomoci např. lepící páskou, kterou nalepíme asi 2–3 mm od okraje okenního křídla na sklo. Páska se odstraňuje, když je barva téměř suchá. Kdyby uschla úplně, mohla by se sloupnout i s barvou. Jiným způsobem, je např. použití kousku překližky, který postupně při nátěru posunujeme. Tím zabráníme nerovnoměrnému přetahování barvy na skle.
Společnost BARVY TEBAS se v posledních letech specializovala na vývoj nátěrových hmot pro výrobce oken a dveří i řemeslníky, kteří se zabývají jejich povrchovou úpravou. Dnes již celá řada z nich používá nátěrové systémy pod označením Tebal, Tebalkyd a Telux. Na základě dosavadních výsledků a zkušeností jsou některé výrobky z této řady určeny i pro vás. A tak v současné době je v obchodní síti speciální výrobek na nátěry oken, email na okna Tebal V 2028 a lak silnovrstvý lazurovací Telux V 1620. Tyto výrobky mají lepší aplikační vlastnosti a výsledky zkoušek a praktickými zkušenostmi je prokázána i vyšší odolnost a životnost nátěrů.

BEZBARVÉ VENKOVNÍ LAKY NA DŘEVO
Častým požadavkem je udržet přirozenou krásu dřeva bezbarvými nátěry. Laky, které by vyhovovaly pro venkovní nátěry na dřevo, nebyly však až do nedávné doby k dispozici. Důvodem byla jejich nízká odolnost proti slunečnímu záření a ostatním povětrnostním vlivům. Současný pokrok a intenzivní vývoj nových surovin umožnil zlepšit jejich vlastnosti.
Silnovrstvý venkovní lak na dřevo
BALAKRYL VENKOVNÍ LAK LESK A BALAKRYL VENKOVNÍ LAK POLOMAT
Moderní, vodou ředitelné laky pro bezbarvou povrchovou úpravu dřeva, které jsou určeny na nátěry ve venkovním i vnitřním prostředí. Jsou vhodné k nátěrům dřevěného obložení, podhledů, dveří, plotů, zahradního nábytku apod. Dlouhou životnost nátěru zaručuje obsah speciálních látek a UV absorber, které chrání dřevo před účinky ultrafialového záření a povětrnostními vlivy. Tyto laky mají obdobné vlastnosti i způsob aplikace jako silnovrstvý lazurovací lak Telux V 1620, ale na rozdíl od tohoto laku jsou bezbarvé, v lesklém nebo polomatném provedení. Nanáší se štětcem nebo pneumatickým stříkáním na suché, hladce vybroušené dřevo. Pro napuštění podkladu použijeme Balakryl Venkovní Lak zředěný vodou v poměru 2 díly laku a 1 díl vody nebo při průmyslové (řemeslné) aplikaci emulzní napouštědlo na dřevo Finorit V 1303 zředěné vodou v poměru 1:1. Po 4–6 hodinách napouštěcí nátěr přebrousíme brusným papírem č. 120–150. Balakryl Venkovní Lak nanášíme ve 2–3 vrstvách (pro venkovní prostředí nejméně ve 3 vrstvách) v intervalu 4–6 hodin. Jednotlivé nátěry přebrousíme brusným papírem č. 240–280.

NÁTĚRY DŘEVĚNÝCH ŠTÍTŮ
I u dřevěných štítů je velice důležité si uvědomit, jak agresivnímu prostředí jsou vystaveny. Stejně jako u oken platí, že velký rozdíl v životnosti nátěrů je u štítů, které jsou ve větší míře překryty přečnívající střechou než u štítu nechráněného. Jiná životnost nátěru je u severovýchodního a jihozápadního štítu a tentýž rozdíl platí i pro objekty v průmyslové oblasti s kyselými dešti oproti např. jihočeské vesničce.
Pro nátěry štítů a podhledů, u kterých chceme zachovat přírodní vzhled dřeva, volíme vodou ředitelný silnovrstvý lazurovací lak Telux V 1620. Ten nanášíme štětcem na čistý podklad nejméně ve 3 vrstvách. Pracovní postup je stejný jako při nátěrech nových oken lazurovacím lakem.
Na nátěry podhledů a povětrnostními vlivy méně namáhaných ploch lze použít i bezbarvé, silnovrstvé vodou ředitelné laky Balakryl Venkovní Lak Lesk V 1630 nebo Balakryl Venkovní Lak Polomat V 1640. Nanáší se štětcem nejméně ve 3 vrstvách na čistý podklad podobně jako lazurovací lak Telux.
Pro kryvé nátěry můžeme opět použít vodou ředitelné barvy. Na rozdíl od vnitřních nátěrů je mnohem výhodnější u štítů a zejména u dřevěných domků skandinávského typu, neobrušovat povrch dřeva zcela do hladka, ale naopak nechat ho částečně drsný. Nátěr tak získá mnohem vyšší přilnavost, lépe se zapenetruje a tím má i delší životnost. Pro tyto účely se velice osvědčil Balakryl Uni Mat V 2045 i Balakryl Uni Lesk V 2068. Lze použít i připravovaný Balakryl Profi Mat V 2040. První penetrační nátěr zředíme asi 5–10 % vody a přetřeme ještě alespoň dvěma dalšími neředěnými vrstvami. Spotřeba barvy na 1 vrstvu je asi 1 kg/4–5 m2.

  • NÁTĚRY KOVŮ

ÚPRAVA POVRCHU PŘED NÁTĚREM
Odstranění rzi je prvním krokem, který rozhoduje o životnosti provedeného nátěru. Hrubou a volnou rez je možno odstranit ocelovou stěrkou a drátěným kartáčem. Odstranění pevněji lpící rzi je obtížnější. Nejúčinnější je odstranění rzi otryskáním. To se používá nejvíce na větších konstrukcích, ale je možné i použití malých otryskávacích pistolí na menší plochy. Práci usnadní použití brusky, případně i elektrické vrtačky s drátěným kotoučem nebo nástavcem s pryžovým kotoučem s brusným papírem. Ruční broušení brusným papírem je pracné a důkladnější odstranění rzi je možné jen na menších plochách. Z hlediska koroze jsou riziková zejména místa svárů a různých spojů. Proto se jim musí věnovat i při čištění zvýšená péče.
Zbytky rzi se odstraňují, hlavně na větších plochách, odrezovačem. Používají se buď oplachové nebo bezoplachové odrezovače, např. odrezovač Synkor z Pragochemy. Při použití je nutno dodržet příslušný návod. Konečný oplach čistou vodou je vhodný i při použití bezoplachového odrezovače. Pokud není možno u bezoplachových odrezovačů použít oplach vodou, je třeba alespoň z povrchu setřít volné reakční produkty a nečistoty. Pokud se rez neodstraní nebo odstraní jen částečně, snižuje se příslušně životnost nátěru. To platí více nebo méně i pro antikorozní barvy, které jsou uváděny na trh jako barvy na zrezivělé povrchy.
Obvykle je nutno povrch natíraného předmětu odmastit. Tento krok je možno vynechat, pokud vznikl čerstvý, prakticky nedotčený povrch při odstraňování rzi. Povrch je možno odmastit horkou vodou se saponátem s následujícím oplachem nebo pomocí speciálních odmašťovacích prostředků, jako jsou např. výrobky řady Pragolod. Důležité je rychlé vysušení povrchu po oplachu, protože jinak dochází k tzv. mžikové korozi na mokrém povrchu oceli. Pro odmaštění lze použít i vhodná rozpouštědla, ale je nutno dodržet určitá bezpečnostní opatření, protože se často jedná o zdraví škodlivé látky a hořlavé kapaliny (technický benzin). Obtížná je ekologická likvidace znečištěných rozpouštědel, případně hadrů nasycených rozpouštědly.
Korozní odolnosti oceli a zinku je možno zvýšit fosfátováním povrchu před vlastním nátěrem. Používají se k tomu přípravky na bázi fosforečnanů, které vyrábí např. Pragochema. Povrch oceli je nutno před fosfátováním zbavit rzi a odmastit.
Staré nepevné a podrezivělé nátěry se odstraní, např. obroušením nebo odstraňovačem starých nátěrů, případně opálením, jak je podrobněji popsáno u odstraňování starých nátěrů na dřevě. Pozor při opalování tenkých plechů, plechy se mohou teplem zprohýbat. Po použití odstraňovače nátěrů je důležité dodatečné důkladné odmaštění povrchu. Staré pevné nátěry se mírně zdrsní, v případě potřeby i odmastí.
Ostatní kovy (hliník, pozinkované plechy) se odmastí. Je vhodné důkladné omytí pomocí štětky nebo kartáče horkou vodou s přídavkem saponátů s následujícím oplachem čistou vodou. Čerstvé lesklé nezoxidované pozinkované plechy (okapy, okapové roury atd.) je třeba ponechat pro zaručení přilnavosti základní barvy k plechu po určitou dobu bez nátěru. Jinak se doporučuje použít speciální základní barvy deklarované výrobcem na čerstvý pozinkovaný plech.

NÁTĚRY ŽELEZNÝCH PŘEDMĚTŮ
Kvalita a životnost nátěru závisí na stupni očištění povrchu. Nátěr s dlouhodobou životností se vytvoří jen na čistém kovovém povrchu, tzn. odmaštěném, zbaveném rzi a okují, vlhkosti, solí a jiných nečistot. I na povrchovou ochranu železa a oceli je možno použít vodou ředitelné barvy.
Základní nátěr se provede základní antikorozní barvou Balakryl Antikor V 2026 nebo Okapol Primer V 2003. Pro vrchní lesklý nátěr se použije Balakryl Uni Lesk V 2068 a pro vrchní matový nátěr Balakryl Uni Mat V 2045 nebo Balakryl Profi Mat V 2040. Pro vrchní nátěry jsou vhodné i alkydové emulzní emaily Tebalkyd V 2023 nebo Tebalkyd Polomat V 2024 případně Tebal V 2028. Pro zlepšení omyvatelnosti a snížení špinivosti matného nátěru barvy Balakryl Uni Mat lze povrch přelakovat disperzním polyuretanovým lakem Polyurex Mat V 1605 nebo disperzním akrylátovým lakem Sportakryl Mat V 1601.

NÁTĚRY RADIÁTORŮ
Rez se odstraní drátěným kartáčem a brusným plátnem. Staré dobře přilnavé nátěry se odmastí a obrousí. Nepřilnavé nátěry se odstraní. Radiátory je nutné natírat vychladlé. Nátěrové hmoty se nejlépe nanášejí štětcem „zárohákem“ nebo stříkáním.
Pro základní nátěr se použije barva základní antikorozní Balakryl Antikor V 2026 nebo Okapol Primer V 2003. Pokud jsou radiátory opatřeny základním nátěrem (od výrobce), stačí nátěr očistit, zamaštěná místa (hlavně kolem spojů, šroubení ap.) důkladně odmastit a natřít vrchním nátěrem. Ale pokud je základní nátěr poškozen nebo probroušen na podklad, provedou se opravy poškozených míst základním nátěrem. Pro vrchní nátěry je vhodný email na radiátory Radet V 2029 nebo email disperzní akrylátový lesklý Balakryl Uni Lesk V 2068, případně barva disperzní akrylátová univerzální Balakryl Uni Mat V 2045 eventuálně Balakryl Profi Mat V 2040.

NÁTĚRY DRÁTĚNÉHO PLOTU
Plot se očistí drátěným kartáčem a natře základní barvou. Vhodné jsou barvy, které je možno nanášet válečkem, např. Balakryl Antikor V 2026 nebo Okapol Primer V 2003. Vrchní nátěr se provede emailem Balakryl Uni Lesk V 2068 nebo barvou Balakryl Uni Mat V 2045 případně Balakryl Profi Mat V 2040. Doporučuje se provádět včas opravy nátěrů, protože nátěry válečkem nejsou příliš pracné a spotřeba barvy není velká. Při pravidelné údržbě se vystačí i s používáním uvedených základních barev bez vrchních nátěrů.

NÁTĚR POZINKOVANÝCH PLECHŮ
Nátěry pozinkovaných plechů, kupříkladu plechových střech, okapových žlabů a rour parapetů, vrat a dalších, patří v praxi mezi problematické záležitosti. Důvodem je špatná přilnavost většiny barev k čerstvému nezoxidovanému zinku, případně i k zinku zoxidovanému. Komplikací je rozdílné složení zinkového povlaku. Zejména vyšší obsah chromu v zinku snižuje přilnavost nátěrů. V praxi se bohužel nepozná, o jaký plech se jedná. Mezi hutními materiály se vyskytují plechy s různou tloušťkou, ale i zmiňovaným složením zinkové vrstvičky, takže ani jejich korozní odolnost není stejná.
Čerstvý nezoxidovaný pozinkovaný plech se často upravuje reaktivní barvou na kterou se nanáší ještě základní barva a vrchní email. Výbornou přilnavost, dlouhodobou životnost a ochrannou účinnost nátěru na žárově zinkované oceli, novém i zoxidovaném pozinkovaném plechu, lehkých kovech i oceli má i barva základní na okapy Okapol Primer V 2003. Prokázaly to korozní zkoušky provedené ve zkušební akreditované laboratoři SVÚOM. V každém případě je před nátěrem nutné důkladné očištění povrchu, např. omytí horkou vodou s přídavkem saponátů a následující oplach čistou vodou. Při obnově nátěrů se může starý nátěr ponechat, pokud se neodlupuje. Pouze se odmastí, případně zdrsní a natře vrchní barvou. Jestliže se starý nátěr odlupuje, odstraní se a postupuje se jako u nátěru dosud nenatřeného.
Pro vrchní nátěry se volí barvy poskytující pružnější nátěry, které se lépe přizpůsobí rozměrovým změnám plechu způsobených změnami teploty, jako je např. nátěr emailem na okapy Okapol V 2025 nebo vodou ředitelným akrylátovým emailem Balakryl Uni Lesk V 2068.

NÁTĚRY HLINÍKU
Podobně jako k pozinkované oceli, nemá většina barev dobrou přilnavost k hliníku a jeho slitinám. Pro nátěry hliníku, pokud je vůbec nutný, se použijí speciální základní barvy, např. barva základní na okapy Okapol Primer V 2003. Pro vrchní nátěr se použijí barvy používané i pro nátěry oceli, např. Okapol V 2025 nebo Balakryl Uni Lesk V 2068.
 

  • NÁTĚRY STĚN V INTERIÉRECH

Estetické řešení prostředí, ve kterém žijeme, nás ovlivňuje mnohem více než si uvědomujeme. Součástí tohoto řešení je i povrchová úprava stěn a stropů. Vymalování vhodnou barvou má mnohé přednosti proti jiným postupům, např. obkladům a tapetování. Není příliš nákladné, je relativně rychlé a proto je možná častější obměna povrchů podle aktuálních přání a zařízení místnosti. Lze docílit dobrých výsledků i při minimálních praktických zkušenostech. Mimo to se vymalováním získá čistý a hygienicky nezávadný povrch. Nátěr současně chrání podklad a prodlužuje jeho životnost. Při použití vhodných barev je možno natřít současně stěny i další povrchy jako jsou dřevotřískové desky, dřevo, některé druhy tapet.


Bílá barva stěn má své přednosti
Ještě před započetím malování je účelné uvážit všechny faktory, které ovlivní celkový výsledek. V současné době převládající trend malování stěn a stropů převážně bílou barvou má řadu předností a to z praktického i estetického hlediska. Vymalování jednou barvou je jednodušší, není třeba kupovat různé odstíny barev nebo tónovací pasty a míchat odstíny. Bílé místnosti jsou světlejší a proto je možno používat umělé osvětlení po menší část dne, což je nejen příjemnější a zdravější, ale i levnější. Barevné kombinace nábytku a dalších předmětů se snadněji přizpůsobí bílému prostoru a mohou být i pestřejší. Další praktickou výhodou bílých a světlejších odstínů je jejich snadnější překrytí při dalším malování. Pro přemalování sytých odstínů je třeba větší vrstva barvy nebo častější odstraňování starých nátěrů.


Barevné řešení interiérů
Barevné řešení místnosti se řídí některými důležitými pravidly. Bílá barva je prakticky neutrální, ale působí trochu chladně. Výrazněji chladnější pocity vyvolává modrá a zelená barva. Žlutá, oranžová a červená barva působí tepleji. Modrá, zelenomodrá a zelená barva místnost opticky rozšiřují. Oranžové a červené odstíny prostor zdánlivě zužují. Tmavší zadní stěna zdánlivě místnost zkracuje a podobně tmavší boční stěna prostor zdánlivě zužuje. Je možno vytvořit nenápadné pozadí a tím zvýraznit předměty před ním stojící. Naopak výrazné pozadí učiní méně nápadnými předměty v popředí. Na tmavším pozadí vyniknou světlé předměty a naopak. Je známo, že některé barevné kombinace působí příjemně a některé vyvolávají nepříjemné pocity.
Z estetického i praktického hlediska hraje významnou roli také hladkost nebo menší či větší hrubost povrchu. Toho se docílí vedle příslušné úpravy podkladu volbou odpovídající barvy a vhodnou nanášecí technikou, např, válečkem s jemnější nebo hrubší strukturou.


ÚPRAVA POVRCHU PŘED MALOVÁNÍM
Na nepřipraveném nebo nevhodném podkladu nelze zhotovit funkční a pěkně vyhlížející nátěr. Proto je třeba zhodnotit nejen stav starých nátěrů, ale i stav omítky, případně materiálů pod omítkou. Poškozenou omítku je třeba opravit. Doporučuje se předem vytahat ze zdi hřebíky a nepotřebné skobičky. 


Opravy nerovností a spár
Drobné nerovnosti, spáry a trhlinky se vyspraví sádrou nebo vhodným tmelem. Hrubší trhliny se mohou předem rozšířit, aby se do nich lépe vpravil tmel či sádra. Sádra pro sádrování se připraví vsypáním přiměřeného množství sádry do vody a rozmícháním. Pokud je třeba zpomalit zasychání sádry, přidá se do sádry malý přídavek vhodné látky, např. klihu nebo disperzní barvy. Před sádrováním se poškozená místa navlhčí vodou. Sádrování se provádí pomocí ocelové stěrky a nakonec se plocha uhladí mokrým štětcem nebo štětkou.
Pro zakrytí trhlin, zvláště okolo stropu, je možno použít spárovací pásky, vhodné tkaniny nebo papír, které se přiloží na předem natřenou plochu a zatřou se barvou.


Odstraňování skvrn a plísní
Při výskytu skvrn různé velikosti a barvy je nutno rozlišit, zda se jedná o znečištění způsobené různými nečistotami vlivem promáčení, rzí, mastnotou, kouřem, pronikajícím dehtem z komína, nikotinem, usazenými nečistotami, ohmatáním ap. nebo o skvrny způsobené plísněmi. Předpokladem trvalého řešení je odstranění zdroje znečištění. Dále se odstraní nečistoty oškrabáním, omytím mýdlovou vodou nebo vodou s přídavkem čistících prostředků. Účinnější je použití speciálních přípravků jako je dovozní Schimmel Fresser nebo tuzemský Savo. Jedná se o chlorační, dezinfekční a bělící prostředky, ale více nebo méně zapáchající, takže práce s nimi je nepříjemná. Tyto prostředky se opakovaně nanáší na poškozené místo a ponechají se působit po dobu určenou návodem. Někdy je efektivnější otlučení staré a zhotovení nové omítky. Pokud se nepodaří odstranit nečistoty do té míry, aby nepronikaly novým nátěrem, použijí se izolační barvy. Izolace jinými izolačními prostředky, jako nitrolaky, syntetickými barvami nebo vodním sklem je méně vhodná, protože může být doprovázena některými problémy, např. špatnou přilnavostí dalšího nátěru, praskáním nátěru či nedostatečnou izolační schopností.


Úprava povrchu a odstraňování starých nátěrů a maleb
Nové omítky musí být před malováním dostatečně vyzrálé, pokud se nepoužije k malování vápno. Většinou je třeba čekat minimálně jeden měsíc. Tuto dobu je možno zkrátit neutralizací povrchu, např. přípravkem Telsal (Teluria). Z povrchu se odstraní hrubší zrnka písku a nerovnosti pomocí ocelové stěrky, případně se povrch obrousí hrubým brusným papírem č. 40–60.
Staré nepřilnavé a neodolné nátěry se odstraní škrábáním za mokra nebo umytím houbou nebo štětkou či hadrem. Při odstraňování se stará malba navlhčí štětkou nebo houbou, případně stříkačkou. Po chvíli se navlhčení může opakovat. Škrábe se opatrně ocelovou stěrkou, aby se pokud možno nepoškodila omítka. Potom se zbytky staré malby vymyjí štětkou nebo houbou. Někdy postačí starý nátěr rozmýt.
Starší nátěry, které se neodstraňují, se podle potřeby buď očistí na sucho nebo se umyjí vlažnou vodou se saponátem, případně mýdlovou vodou a opláchnou se čistou vodou.


Penetrace podkladu
Další přípravnou prací, která svým charakterem patří již částečně do vlastního malování je tak zvaná penetrace. Používá se u savých, případně méně pevných podkladů jako jsou např. nové omítky nebo starší méně pevné omítky po úplném odstranění starých nátěrů. Penetrace spočívá ve snížení savosti a zpevnění podkladu prostředkem, který vnikne hluboko do podkladu a současně ho zpevní. Používají se k tomu speciální penetrační prostředky např. disperzní pojivo Dispo V 1307 nebo disperzní koncentrát pro stavebnictví Diko V 2802/A, případně zředěná barva, kterou se bude dále malovat. Zejména při malování větších ploch se vyplatí použít penetrační prostředek. Je nutno dodržet ředění podle návodu na etiketě. Pro nanášení penetrace je nejvhodnější malířská štětka.

TECHNIKA MALOVÁNÍ
Vhodnější je malovat za denního světla, zvláště při menších praktických zkušenostech. Je nutno malovat v rozmezí teplot, které jsou uvedeny na obalech barev. Obvykle je to mezi 10–30 oC. Odpovídající teplotu mají mít i stěny a barva. Ani vlhkost vzduchu by neměla být extrémně vysoká. Výjimkou je malování vápnem, kdy je naopak vyšší vlhkost vzduchu prospěšná. Nižší teplota a vyšší vlhkost vzduchu zpomalují zasychání nátěrů a tím prodlužují dobu malování.
Postup malování je vhodné volit tak, aby nebyly stíněny právě malované plochy. Nejdříve se maluje strop. Obvykle se postupuje od okna ke dveřím. Další vrstva se nanáší na předchozí v časových intervalech podle údajů na etiketě, obvykle po mírném zaschnutí předchozí vrstvy. Tloušťka vrstvy nanášené barvy a počet vrstev se přizpůsobuje podkladu. Pro překrytí světlých barev postačí menší tloušťka. Rovněž na hladký povrch je menší spotřeba barvy. Barva se zředí v rozmezí podle návodu tak, aby se dobře nanášela a nátěr měl pěkný vzhled. Pro první nátěr se barva zředí obvykle poněkud více a pro druhý nátěr se často neředí vůbec.


Malování malířskou štětkou
Před započetím práce je lepší namočit štětku do vody. Tím zvláční štětiny a u dřevěných štětek štětiny lépe drží, neuvolňují se a nevypadávají. V poslední době je oblíbenější plochá štětka. Malířskou štětku je vhodné použít zejména pro první nátěr, aby se barva dobře vetřela do podkladu, zvláště do hrubé omítky.
Štětka se namáčí do barvy přibližně z jedné třetiny a vždy se částečně otře o okraj nádoby. Namočenou štětku je vhodné nasazovat na ještě nenatřenou plochu kousek vedle plochy již natřené na suchý podklad. Barva se rozetře několika tahy. Není třeba barvu roztírat křížem. Vzhled nátěru je lepší, když se při natírání tzv. z nátěru vyjíždí. To znamená, že poslední tahy štětky překrývají nasazení a obraty štětky. Podobně se použije i štětec pro nátěry v rozích, okolo oken, dveří atd.
Strop se natírá postupně v pruzích o šířce přibližně 1 metr. Pokud se dělají dva nátěry je možno dělat první nátěr kolmo na světlo dopadající do místnosti. Vrchní nátěr je vždy lepší nanášet jedním směrem ve směru dopadajícího světla.


Malování válečkem
Důležitá je volba vhodného válečku, protože vzhled nátěru závisí nejen na použité barvě a podkladu, ale i na typu válečku. S hladšími válečky s kratšími a jemnějšími vlákny se získá hladší povrch a s hrubšími válečky s delšími vlákny se získá povrch s výraznější strukturou. Malování válečkem je rychlejší než malování štětkou, ale při nanášení barvy válečkem na starší méně pevný nátěr může docházet k odlupování starého nátěru a jeho nabalování na váleček. Je vhodné namočit váleček asi na 2 až 3 hodiny do vody, aby zvláčněl a před malováním vodu z válečku vymačkat. Pro malování rohů a ploch kolem oken, dveří ap. je vhodnější použít menší váleček nebo plochý štětec.


Technika malování válečkem
Váleček se namáčí do speciální misky s barvou asi z jedné třetiny, potom se pohybem válečku po mělkém konci misky barva rovnoměrně rozprostře po válečku a odstraní se její přebytek. Jiná možnost je namáčet váleček do nádoby s barvou, lépe oválného tvaru, a barvu rovnoměrné rozetřít po celém válečku pohybem po mřížce, prkénku, kartonu ap. Válečkem se obvykle pracuje tak, že se další pruh nanáší kousek vedle předchozího, potom se šikmými tahy barva rovnoměrně rozprostře a končí se rovnoběžnými tahy. Při malování stropu se dělají rovnoběžné tahy kolmo na stěnu s okny, podobně jako při malování štětkou. Na stěnách se váleček obvykle nasazuje uprostřed a po svislém tahu se barva šikmými tahy rovnoměrně rozprostře a končí se svislými tahy. Konečné tahy mají překrýt místa nasazení válečku.


Stříkání
Výhodou stříkání je rovnoměrné pokrytí podkladu. Nevýhodou je obvykle větší postříkání okolí a větší náklady na obstarání, eventuálně vypůjčení stříkacího zařízení. Pro stříkaní řidších barev, jako jsou např. hlinkové barvy, je možno použít ruční stříkačku. Barvu je obvykle třeba zředit a dobře přefiltrovat, aby neucpávala trysku. Stříkání modernějších hustších barev vyžaduje použití stříkacích pistolí s kompresorem. Pracovní tlak, velikost trysky a zředění barvy se volí podle údajů výrobce barvy, případně i návodu ke stříkacímu zařízení. Je třeba dodržet správnou vzdálenost a rychlost pohybu pistole.

Příklady nátěrových postupů
MALBY STĚN V INTERIÉRECH
1. Odstranění nepřilnavého nátěru a očištění celého podkladu.
2. Napuštění míst bez starého nátěru malířskou barvou Tebalex Plus V 2080 (nebo V 2710, případně V 2720) zředěnou vodou v poměru 3:1 (3 díly barvy a 1 díl vody) až 1:1. Zasychání 2 až 4 hodiny.
3. Opravy místních nerovností (drobné prasklinky, trhlinky ap.) latexovým tmelem V 5010 nebo sádrou. Zasychání tmelu V 5010 přibližně 3 hodiny.
4. 1–2× malířská barva Tebalex Plus V 2080 nebo omyvatelná barva Tebalex Speciál V 2710, případně Tebalex Extra V 2720. Zasychání jednotlivých nátěrů 2 až 4 hodiny.

NÁTĚRY SÁDROKARTONOVÝCH DESEK
1. Očištění podkladu.
2. 2× nátěr barvou Tebalex Karton V 2730. První nátěr zředit vodou v poměru přibližně 5:1 (na 5 dílů barvy 1 díl vody). Zasychání jednotlivých nátěrů 2 až 4 hodiny.
Při menších nárocích na odolnost a vzhled povrchu postačí jeden nátěr neředěným Tebalexem Karton V 2730.
Při zvýšených nárocích na odolnost se sádrokarton napřed napustí disperzním pojivem V 1307. Pro napouštění se V 1307 zředí vodou v poměru 1:3–5 (1 díl pojiva a 3–5 dílů vody).

  • NÁTĚRY FASÁD

Nátěr fasády rozhoduje do značné míry o životnosti celé stavby, chrání fasádu před povětrnostními vlivy, zejména před působením vody a spolurozhoduje o estetickém působení celé stavby. Přitom náklady na nátěr fasády tvoří pouze malou část z celkových nákladů.
U nových staveb je vhodné volit různé stavební prvky, materiál, druh omítky, obklady a jiné, již s ohledem na eventuální nátěr fasády. U nátěrů fasád starších budov je nutno počítat nejen s opravou omítky, ale často i s řadou dalších opatření. Obtížné je rozhodování u starých venkovských staveb, zejména u bývalých chlévů, jejichž zdi jsou prosyceny nejrozmanitějšími látkami. V tomto případě je nutno zvážit, zda je výhodnější zůstat u tradičního způsobu malování vápnem i za cenu krátké životnosti a dalších nedostatků nebo použít náročnější postupy, např. sanační omítky s následujícím nátěrem silikátovou nebo silikonovou fasádní barvou.
Oprava omítky, případně i zdiva, je většinou časově, technicky i finančně náročnější než vlastní nátěr fasády. Ovšem bez odpovídající úpravy podkladu může být vynaložená práce v poměrně krátké době více nebo méně znehodnocena. Vyplatí se nejdříve zjistit rozsah potřebných prací a naplánovat postup práce tak, aby nedocházelo k poškození již opravených prvků při další práci.

Podmínky pro aplikaci
Pro práci s disperzními barvami není vhodné nadměrně vlhké počasí. Po dešti, silnější mlze a mrazu je vhodné vyčkat 1 až 2 dny. Při práci s většinou barev nemá teplota klesnout pod 10 °C a přestoupit 30 až 35 °C. To se týká i barvy a podkladu. Dodržení pracovních podmínek uvedených na etiketě je samozřejmostí. Příliš prudké sluneční světlo nepůsobí příznivě, protože příliš rychle zasychá povrch nátěru. Na povrchu natíraného podkladu nesmí být rosa a je lepší nekončit s prací až pozdě večer. Při stříkání nátěrů vadí vítr.

ÚPRAVA POVRCHU PŘED NÁTĚREM
Vlhkost podkladu
Odstraní se pokud možno všechny zdroje vlhkosti. Nejobtížnější je zabránění vzlínání zemní vlhkosti u neodizolovaných objektů, které se projevuje tvořením tzv. map nebo i odlupováním omítky v místech, kam vystupuje vlhkost. Je to způsobeno tím, že s vodou postupují rozpuštěné soli ze zeminy, které se při vysychání usazují v omítce i na povrchu omítky. Dokonalé odstranění tohoto jevu je možné pouze pomocí horizontální izolace proti zemní vlhkosti. K tomu je možno použít řadu technik, známé je podříznutí s následující izolací. Jinými postupy, jako je třeba drenáž, je možno vzlínání vody alespoň snížit. I když jsou tato opatření náročná, je nutno uvážit, že při trvalém vzlínání spodní vody nelze zabránit škodám na fasádě. Volbou typu nátěru můžeme pouze ovlivnit rozsah škod. Při použití prodyšných nátěrů se mohou škody omezit na vznik skvrn na povrchu, zatímco při použití méně prodyšných nátěrů může odpadávat nejen nátěr, ale i omítka. Pokud není izolace proti vlhkosti dostatečná, je vhodné uvážit použití speciálních sanačních omítek. V tom případě je třeba použít i vhodné prodyšné nátěry.
Dalším zdrojem vlhkosti je déšť. Proto je nutno zkontrolovat, případně opravit střechu, parapety, okapové roury a další klempířské prvky, vyčistit okapové žlaby atd. Je vhodné opravit i další části stavby, při jejichž dodatečné opravě, by se povrch stavby poškodil. Jsou to rámy oken a dveří, zábradlí balkonů, větrací mřížky aj. Rezavé kovové částí se předem odrezí a natřou, aby se nový nátěr fasády nezašpinil při odstraňování rzi.


Kvalita omítky
Stávající omítka se pečlivě prozkoumá a rozhodne se, zda se omítka jenom opraví nebo částečně či úplně odstraní. V každém případě je třeba odstranit omítku s nedostatečnou pevností a omítku, která zní při poklepu dutě. Jestliže je vlhkostí znehodnoceno i zdivo, zpevní se nebo nahradí novým. Provedou se případné úpravy tak, aby na fasádě nebyly vodorovné plochy, rýhy ap., kde by se mohla držet voda. Nové, případně opravované omítky, musí být před aplikací fasádních barev dostatečně vyzrálé, tj. musí proběhnout karbonatace, což je chemická reakce vápna s oxidem uhličitým ze vzduchu. Obvykle se vyžaduje minimálně 1 měsíc zrání. Pro případné zkrácení doby zrání jsou na trhu speciální přípravky.


Opravy spár a trhlin
Pokud se omítka neodstraňuje, opraví se spáry a trhliny. Na širší mezery se většinou použijí maltové směsi. Menší trhliny je možno zaplnit tmelem, např. akrylátovým tmelem V 5013. Výhodou tmelu je, že není třeba čekat na vyzrání vyspravovaných částí omítky. Trhliny je možno před vyplněním rozšířit, aby se správkový materiál dostal až k pevnému podkladu. Jemné praskliny lze také přetřít speciálním pružným nátěrem (např. barvou Betalex pružný plnič V 2013), případně v kombinaci s armovací tkaninou. Velmi jemné vlasové praskliny je možno ponechat, pokud nejsou příznakem větších závad, protože je překryje barva. Pro nátěr čerstvých, velmi ostrých brizolitů není možno většinu nátěrů použít, neboť na ostrých výstupcích barva nevytvoří dostatečnou ochrannou vrstvu a tím může docházet k narušování celého systému.


Odstraňování výkvětů a plísní
Výkvěty, tj. bílé krystalické usazeniny solí, se odstraní okartáčováním. Umytí vodou není dostatečné, protože se rozpouští a znovu vsakují do omítky. Ovšem je třeba uvážit, že výkvěty na zdi naznačují přítomnost značného množství solí i ve zdivu a omítce, které budou dále pronikat na povrch, zejména při působení vlhkosti. Nejúčinnější je odstranění omítky, případně i částí zdiva.
Dále se odstraní z povrchu omítky plísně, řasy, mechy, houby ap. Doporučuje se i použití vhodných dezinfekčních prostředků, jak je uvedeno v části o malování interiérů. Důkladné očištění povrchu fasády je nutné v každém případě. Zejména u starších fasád lze vždy předpokládat vedle běžného znečištění i mastnoty a znečištění biologické. Před penetrací, eventuálně prvním nátěrem, je nutno odstranit z povrchu prach, třeba zametením smetákem.


Odstraňování starých nátěrů
Starý fasádní nátěr je možno ponechat pouze v případě, že je dostatečně pevný a má vyhovující přilnavost k podkladu. Puchýře na starém nátěru mohou vedle nedostatečné prodyšnosti nátěru signalizovat dvě závady. Buď byl nátěr proveden na nedostatečně vyzrálé omítce a vápno poškodilo nátěr nebo byla nedostatečná penetrace. V obou případech dochází ke kondenzaci vody mezi podkladem a nátěrem a nátěr je třeba odstranit. O tom, zda je možno ponechat pevný starý nátěr, rozhoduje i typ fasádní barvy, která bude použita k nátěru. Jsou přípustné pouze některé kombinace, stejný typ starého i nového nátěru je možný prakticky vždy.
Odstraňování starých nátěrů je značně náročná záležitost. Ruční odstraňování pomocí různých škrabek a kartáčů je časově náročné a velmi namáhavé. Jednodušší, ale nákladné, je odstraňování nátěrů tryskáním. Pro tryskání se používají různá zařízení a různé tryskací materiály (voda, písek aj.) Práce se obvykle zadává firmě, která má vhodné zařízení a dostatečné zkušenosti. Pracovní podmínky (tlak, materiál atd.) je nutno volit tak, aby se nepoškodila omítka pod nátěrem. Jinou možností je použití odstraňovačů starých nátěrů. Pracuje se podle příslušných návodů. I toto je velmi nákladná záležitost a proto se používá spíše na menších plochách nebo na historických budovách, aby nedošlo k poškození starých omítek, případně jejich starších historicky cenných povrchových úprav.

PENETROVÁNÍ PODKLADU
Penetrační nátěr (napouštědlo) zlepšuje přilnavost fasádní barvy k podkladu a mimoto podklad zpevňuje. Nejčastější závadou fasádních nátěrů totiž bývá ne odloupnutí nátěru od omítky, ale odloupnutí nátěru i s povrchovou vrstvičkou omítky, protože prakticky na povrchu každé omítky je méně pevná vrstvička s nedostatečně vázanými částicemi písku. U starších omítek je to silnější vrstva způsobená zejména zvětráním. Další funkcí penetračního nátěru je snížení savosti podkladu. Příliš savý podklad odsaje z barvy část pojiva a tím sníží odolnost nátěru. Penetrační prostředky mohou obsahovat i látky se speciálními účinky, např. fungicidní složky, které chrání omítku před napadením mikroorganismy. Silikonové složky zase brání pronikání vody do nátěru.
Většinou lze doporučit použití penetračního (napouštěcího) prostředku na pojivové bázi shodného s barvou. Většina výrobců fasádních barev má tyto prostředky ve svém sortimentu. Pro disperzní barvy je to např. disperzní pojivo Dispo V 1307 nebo disperzní koncentrát pro stavebnictví Diko V 2802/A a pro silikonové barvy Tebasil Penetrace V 1315. Penetrační prostředek se obvykle značně zředí, takže zvýšení nákladů jeho použitím se pohybuje v přijatelných mezích. K napuštění podkladu je možno použít i fasádní barvu zředěnou podle návodu pro penetraci. Tento postup se používá spíše při natírání menších ploch, kdy se nevyplatí kupovat speciální penetrační prostředek ve větším balení, ale zejména u omítek s volnějšími částicemi písku na povrchu je vždy lepší použití penetračního prostředku.
Pro aplikaci penetračního nátěru se používá štětka, aby se povrch lépe smočil a penetrace pronikla hlouběji do omítky. Penetrační nátěr se má vsáknout do podkladu a nemá na povrchu vytvořit hladkou „lakovou“ vrstvu, na které by mohlo docházet k praskání dalšího nátěru.

Příklady nátěrových postupů
NÁTĚR FASÁDY (OMÍTKY) SUCHÝCH OBJEKTŮ
1. Odstranit všechny špatně přilnavé starší nátěry fasádních barev a poškozené části podkladu. Po dokonalém očištění omytím vodou vysokotlakým stříkacím zařízením nebo jiným způsobem opravit poškozená místa maltou nebo vyrovnávací hmotou. Nové omítky je třeba ponechat nejméně 1 měsíc vyzrát.
2. Napuštění podkladu disperzním pojivem Dispo V 1307 nebo disperzním koncentrátem pro stavebnictví Diko V 2802/A, případně zředěnou akrylátovou barvou na fasády (Tefas V 2071, Tebafas V 2017). Pro napouštění se disperzní pojivo nebo disperzní koncentrát zředí vodou podle savosti podkladu v poměru 1:3–5 (1 díl pojiva a 3–5 dílů vody), barva Tefas V 2071 (Tebafas V 2017) v poměru až 1:1. Zasychání nejméně 4 hodiny.
3. 1–2× barva akrylátová na fasády Tefas V 2071. Nanáší se v intervalu 4 až 24 hodin podle teploty a vlhkosti vzduchu. Levnější variantou je použití 1–2 nátěrů barvou na fasády Tebafas V 2017, případně latexovou venkovní barvou Latex V 2012 s poněkud kratší životností.

NÁTĚR FASÁDY (OMÍTKY) OBJEKTŮ S NEDOKONALOU IZOLACÍ PROTI VLHKOSTI
1. Odstranit všechny špatně přilnavé starší nátěry fasádních barev, fasádní nátěry na bázi polyvinylacetátových disperzí a poškozené části podkladu. Po dokonalém očištění omytím vodou vysokotlakým stříkacím zařízením nebo jiným způsobem opravit poškozená místa maltou nebo vyrovnávací hmotou. Nové omítky je třeba ponechat nejméně 1 měsíc vyzrát.
2. Napuštění podkladu silikonovou penetrací na fasády Tebasil Penetrace V 1315 nebo silikonovou barvou na fasády Tebasil V 2015. Pro napouštění se Tebasil Penetrace zředí vodou podle savosti podkladu v poměru 1:5–7 (1 díl penetrace a 5–7 dílů vody), barva Tebasil V 2015 v poměru 3:1 (3 díly barvy a 1 díl vody) až 1:1. Zasychání 24 hodin.
3. 1–2× barva silikonová na fasády Tebasil V 2015. Nanáší se v intervalu minimálně 24 hodin.

  • NÁTĚRY BETONOVÝCH KONSTRUKCÍ

Praxe ukázala, že beton není z dlouhodobého hlediska tak odolný, jak se předpokládalo. Škody na železobetonových konstrukcích způsobené korozí dosahují ohromných částek. Při tomto procesu se nepříznivě uplatňuje karbonatace betonu, při které dochází vlivem pronikajících kyselých látek z ovzduší, zejména oxidu uhličitého k neutralizaci alkalických složek betonu a snížení alkality betonu. To působí nepříznivě na korozní odolnost ocelové výztuže, protože v alkalickém prostředí ocel nekoroduje, ale při snížení alkality se korozní procesy značně urychlí. Vznikající korozní produkty (rez) zvětšují objem, což vede z počátku k praskání a později i odlupování vrchních vrstev betonu. To umožňuje přístup oxidu uhličitého do vnitřních částí konstrukce, čímž se dále snižuje alkalita betonu a koroze ocelové výztuže se urychluje. Postupně může dojít až k porušení statických vlastností celé stavby. Proto je výhodné chránit celý povrch dosud nenarušené konstrukce speciálními nátěry, které brání pronikání oxidu uhličitého a dalších látek. Obdobně, ale již složitějším postupem, se postupuje při opravách betonových konstrukcí.
Dalším požadavkem na nátěrové systémy pro povrchové úpravy betonu je schopnost překlenování trhlin vznikajících v povrchu betonu. Vrstva pružného neporušeného nátěru brání pronikání oxidu uhličitého do vnitřku konstrukce vzniklými trhlinkami. Proto musí mít celý nátěrový systém vysokou schopnost protažení a to i v zimě při nízkých teplotách. Vhodným nátěrovým systémem lze podstatně prodloužit životnost celé stavby.

ÚPRAVA PODKLADU A ZPŮSOB NANÁŠENÍ
Rozsah úpravy podkladu a volba nátěrového postupu závisí na stupni narušení betonu. U nenarušeného betonu postačí mechanické očištění, případně důkladné odstranění odbedňovacích přípravků. Betonové plochy s jemnými siťovými trhlinami je výhodnější omýt vysokotlakým čistícím zařízením nebo očistit otryskáním. Trhliny v betonu je třeba klínovitě rozšířit a vyčistit. Nesoudržné, narušené a nedostatečně přilnavé části betonu (znějící při poklepu dutě) je nutno odstranit a obnaženou ocelovou výztuž očistit, nejlépe otryskáním.
Obnažená ocelová výztuž se opatří antikorozním nátěrem, buď speciálním nebo běžným, ale odolným alkalickému prostředí a s dobrou přilnavostí k dalším vrstvám. Praskliny a menší díry je možno vyplnit speciálním pružným tmelem. Pro hrubé vyspravení a vyplnění chybějících částí betonu se použijí k tomu určené směsi, např. polymercementové. Pro nanášení penetračních a základních nátěrů se použije štětec nebo štětka, aby se barva dobře vtlačila do porézního podkladu. Pro nátěry dalších vrstev je rychlejší nanášení válečkem nebo stříkání.

SANACE TRHLIN V OMÍTKÁCH NA STAVBÁCH Z PÓROBETONU
Stavební systémy z pórobetonu doznávají stále širšího uplatnění. Bohužel se vyskytují i stavby z pórobetonu, na kterých se na vnitřních či vnějších omítkách začaly velice brzy objevovat praskliny kopírující obrysy zdících bloků. Příčinou mohou být např. nevhodné technické parametry zdících malt nebo omítek, ale běžněji k tomu dochází při urychlení výstavby a nedodržení technologických přestávek, zejména mezi vlastním zděním a následujícím omítáním. Důvodem jsou objemové změny nedostatečně vyschlých pórobetonových bloků.
Pro opravy trhlin a zejména trhlin s proměnlivou šířkou je nutno použít pružný nátěrový systém. Běžné fasádní nátěrové hmoty nelze použít, protože nejsou dostatečně pružné.
Kompletní nátěrový systém pro sanaci trhlin sestává z následujících vrstev: Napouštědlo, pružný tmel, pružný plnič a vrchní barva. Do systému se v případě potřeby vkládá pružná textilní síť.
Napouštědlo zpevňuje povrchovou vrstvu omítky, aby se zamezilo odloupnutí nátěru i s tenkou prašnou povrchovou vrstvou omítky. Napouštědlem se penetruje celá plocha včetně trhlin. Širší štěrbiny, přibližně od 1 mm, se vyplní pružným tmelem.
Pružný plnič se vetře do trhlin a to jednou nebo dvakrát. Následuje nanesení pružného plniče po celé ploše. Tím se vyplní a překryjí vlasové trhliny, které nebyly zakrývány separátně a současně se sjednotí celá plocha. Aplikují se jedna nebo dvě vrstvy podle šířky trhlin a podle předpokládaných změn šířky trhlin. V případě velmi nestabilních podkladů se vloží mezi vrstvy pružného plniče pružná textilní síť.
Pro vrchní nátěr se použije speciální barva se zvýšenou elasticitou proti běžným fasádním barvám. Nanáší se v jedné nebo dvou vrstvách, zejména podle požadavku na vzhled nátěru.
Barvy Tebas s.r.o. vypracovaly pro sanaci prasklin v omítkách nátěrový systém Betalex, který se rovněž používá i na opravy betonových konstrukcí. Jeho složky jsou: Napouštědlo Betalex V 1607, pružný tmel Betalex V 5015, pružný plnič Betalex V 2013 a vrchní barva na beton Betalex V 2014.
Nátěrový systém Betalex byl použit pro sanaci řady stavebních objektů z pórobetonu s trhlinami různého typu. Systém se osvědčil v interiérech i exteriérech. Výsledkem uvedeného postupu je vzhledově sjednocený povrch beze stop po sanovaných trhlinách.

  • NÁTĚRY STŘECH

Tak jako se pro střešní krytiny používají velmi rozmanité materiály, používají se i různé typy nátěrových hmot. Na trhu se nachází barvy určené pro jednotlivé typy krytin. Protože se převážně jedná o speciální barvy, je nutné při jejich výběru a aplikaci vycházet z konkrétních údajů na etiketě a dalších dostupných informačních materiálů, letáčků, katalogových listů apod.
Nejčastěji se povrchově upravují krytiny z pozinkovaného plechu, asfaltových pásů a cementovláknitých desek – eternitu. U nátěrů nových střech nebývají s přípravou povrchu problémy. Naproti tomu staré střechy bývají porostlé mechy a lišejníky, které zabraňují dobrému přilnutí základního nátěru. Doporučuje se omytí tlakovou vodou s přídavkem saponátu a následný oplach čistou vodou.
Pro nátěry střech z pozinkovaného plechu platí, co bylo uvedeno v odstavci nátěry pozinkovaného plechu. Typickým nátěrovým systémem na pozinkované střechy je 1× nátěr základní barvou Okapol Primer V 2003 a 1–2× nátěr emailem na okapy Okapol V 2025.
Mimoto se v posledních letech začaly používat i hydroizolační hmoty, které se nanáší ve větší tloušťce a jsou vhodné především pro údržbu a opravy starších střešních krytin z asfaltových pásů nebo eternitu i pozinkovaného plechu. Příkladem takové hmoty je hydroizolační hmota Tebaplast V 2016. Její hlavní výhodou je pružnost nátěru, takže zakryje i jemné trhlinky a drobné netěsnosti v místech spojů, případně i v místech navazování různých typů krytin. Uplatní se i v případech, kdy střecha prosakuje a je obtížné nalézt poškozená místa. Další výhodou této hmoty je možnost použití na různé podklady, ale nelze ji používat jako náhradu tmelů.

Příklady nátěrových postupů
NÁTĚR STARŠÍ STŘEŠNÍ KRYTINY Z ASFALTOVÝCH PÁSŮ NEBO CEMENTOVLÁKNITÝCH DESEK
1. Pevný a soudržný podklad se zbaví prachu, mechů, řas a jiných usazenin, které brání přilnutí nátěru. Doporučuje se očištění tlakovou vodou s přídavkem saponátů s následujícím oplachem čistou vodou.
2. Penetrace savých podkladů hydroizolační hmotou Tebaplast V 2016 zředěnou podle savosti podkladu v poměru 1:1 až 1:2 (1 díl Tebaplastu a 1 až 2 díly vody).
3. 1–2× hydroizolační hmota Tebaplast V 2016. Pro první vrstvu je možno Tebaplast zředit přídavkem vody (do 10 %). Jednotlivé nátěry se nanáší ve vrstvě o tloušťce 0,5 až 1 mm mokrého nátěru v intervalu přibližně 24 hodin.
Pro první nátěr se použije štětka nebo štětec. Pro další nátěry je možno použít i váleček nebo vysokotlaké stříkání.

NÁTĚR STŘEŠNÍ KRYTINY Z POZINKOVANÉHO PLECHU
1. Odmaštění podkladu tlakovou vodou s přídavkem saponátů a následující oplach čistou vodou. Mechanické odrezení zkorodovaných ploch.
2. 1× barva základní na okapy Okapol primer V 2003. Zasychání 4–6 hodin.
3. 1–2× email na okapy Okapol V 2025 nebo Balakryl Uni Lesk V 2068 případně hmota Tebaplast V 2016. Zasychání jednotlivých vrstev barvy Okapol a Balakryl Uni Lesk 4–6 hodin, hmoty Tebaplast přibližně 24 hodin.

  • NÁTĚRY BETONOVÝCH PODLAH

Pro povrchovou úpravu betonových podlah jsou k dispozici různé systémy, které se značně liší, co do tloušťky nanášené vrstvy, odolnosti proti vodě a chemikáliím, mechanické a povětrnostní odolnosti a v neposlední řadě ve výši pořizovací ceny. Na trhu je řada kvalitních, dosti drahých nátěrových hmot pro nátěry betonových podlah, ale při vhodné volbě nátěrové hmoty pro konkrétní podmínky lze často získat dobré výsledky i s některými levnějšími výrobky, jako je Tebabet V 2092.
Povrch betonu nesmí být „kletovaný“, neboť na tak hladkém povrchu nátěr dostatečně nezakotví. Na druhé straně nesmí beton silně sprašovat, protože se časem odloupne nátěr i s povrchovou vrstvičkou nekvalitního betonu. Zpevnění povrchu betonu penetračním nátěrem je nutné v každém případě. Při vyšších požadavcích lze povrch disperzních nátěrů zkvalitnit přelakovaním vhodným bezbarvým lesklým nebo matným lakem (např. Polyurex Lesk V 1604 nebo Polyurex Mat V 1605). Přelakování se doporučuje zejména tam, kde se předpokládá pravidelný úklid a vyšší mechanické namáhání (např. vstupní haly, schodiště, chodby, předsíně). Sníží se tím špinivost povrchu a zvýší se mechanická odolnost povrchu. Tato úprava se nehodí na podlahy do garáží.

ÚPRAVA PODKLADU A ZPŮSOB NANÁŠENÍ
Pro úpravu betonu před nátěrem platí stejná pravidla jako pro ostatní savé minerální podklady. Důležitá je zejména penetrace povrchu betonu vhodným penetračním prostředkem a odizolování betonu proti zemní vlhkosti. Pro penetrační a první nátěr se doporučuje použití štětce nebo štětky, aby nátěrová hmota dostatečně pronikla do podkladu a patřičně zakotvila. Pro druhý nátěr je vhodné i použití válečku.

  • NÁŘADÍ PRO NATÍRÁNÍ

ŠTĚTCE A ŠTĚTKY
Štětce a štětky jsou jednou z nejdůležitějších pomůcek používaných k nanášení nátěrových hmot a malířských barev. Nejčastěji se používají štětce kulaté, ploché a zároháky, na některé práce jako je např. linkování a fládrování jsou určeny speciální štětce, které jsou vhodné především pro tuto techniku. Pro úspěšnou práci je velmi důležité správně zvolit druh, tvar i velikost štětce a to podle velikosti natírané plochy, tvaru předmětu, charakteru práce a typu nátěrové hmoty nebo malířské barvy.


Druhy a velikosti štětců
Kulaté štětce se prodávají v různých velikostech (průměrech) označených čísly. Nejběžnější velikost kulatých štětců se pohybuje od č. 4 do č. 25 (průměr hlavy štětce od 8 mm do 39 mm). Ploché natírací štětce jsou označovány v palcích (nejčastěji l" až 3,5", šířka štětce 25 mm až 89 mm). Štětce se vyrábějí se 100 % obsahem štětin, nebo ve směsích štětin, žíní, eventuálně umělých vláken. Staří lakýrničtí mistři si nejvíce cenili štětce s obsahem kvalitních přírodních štětin, neboť jsou pružné a velmi dobře zadržují barvu. Pro většinu lakýrnických prací se však vystačí s mnohem levnějšími štětci ze směsi štětin a syntetických vláken.
Při natírání vodou ředitelných barev štětcem lze docílit lepšího vzhledu nátěru při použití speciálních štětců pro vodou ředitelné barvy. Tyto štětce nejsou z přírodních štětin, ale ze speciálních na konci roztřepených umělých vláken. Zatím jsou na trhu pouze štětce z dovozu ve větších prodejních střediscích (např. Hornbach).


Úprava a použití štětců
Pro nanášení pomalu zasychajících nátěrových hmot např. fermežových, olejových, syntetických apod. používáme hlavně štětce kulaté. Aby bylo možno nanést a rozpracovat stejnoměrnou vrstvu nátěrové hmoty na ploše, je nutné kulatý štětec upravit, to znamená zkrátit délku štětin a obrousit je do tvaru klínu. Štětiny se zkracují na délku 3-5 cm podvázáním pevným, tenkým konopným provázkem, který nesmí pouštět chlupy. Vzhledem k tomu, že podvazování štětců vyžaduje určité zkušenosti, doporučujeme požádat o pomoc odborníka - lakýrníka. Podvázaný štětec je nutné obrousit do mírného klínu brusným papírem. Někdy se nový podvázaný štětec používá nejdříve k základním nátěrům na hrubších podkladech a po obroušení do vhodného klínu k emailovým nátěrům. Při obrušování je nutné držet štětec na stejném místě a ve stejné poloze, aby se štětiny obrousily do vhodného klínového tvaru. Před použitím je třeba štětec dokonale vyprášit a otáčením mezi dlaněmi štětinami dolů odstranit všechna uvolněná vlákna.
Pro nanášení nátěrových hmot, které rychle zasychají a lehce se roztírají, jsou nejvhodnější ploché štětce. Tyto štětce při natírání zabírají větší plochu a jelikož se s nimi velmi dobře pracuje, získávají stále větší oblibu. Jsou vhodné pro nanášení nitrocelulózových, lihových, epoxidových, ale především vodou ředitelných nátěrových hmot.
Pro nátěry špatně přístupných míst, například radiátorů a potrubí ústředního topení, nebo spodních částí automobilů, jsou vhodné štětce zároháky (radiátorové). Jsou to ploché štětce zahnuté v úhlu asi 45o, které se nejčastěji prodávají v šířce 25 mm až 76 mm.
K nanášení malířských barev (klihových, latexových apod.) jsou vhodné malířské štětky kulaté nebo hranaté. Pro méně náročné práce plně vyhovují štětky levnější osazené směsí přírodních a syntetických vláken, pro náročnější práce se vyplatí kvalitní druhy z přírodních materiálů. Pro hrubší práce (zednické), k malbě hospodářských prostorů (sklepů, garáží), hlavně vápennými nátěry jsou určeny štětky zednické.

VÁLEČKY PRO NANÁŠENÍ NÁTĚROVÝCH HMOT A MALÍŘSKÉ PRÁCE
Válečkem lze nanášet nátěrové hmoty, malířské a fasádní barvy na velké, hladké a nepříliš členité plochy. Je vhodný k nanášení barev na stěny interiérů, fasády domů, střechy, podlahy, panely apod. Velmi dobrou službu udělá i při natírání plotu z drátěného pletiva. Předností nanášení válečkem je především vysoká produktivita práce a kvalitně provedený nátěr.


Výběr a použití válečků
Pro nanášení nátěrových hmot a malířských barev se používají válečky s plyšovým potahem ze syntetických vláken a přírodní jehněčiny nebo polyuretanové pěny. Při výběru válečku je třeba vzít v úvahu co chci natírat a jakou použiji nátěrovou hmotu.
Pro nanášení vodou ředitelných nátěrových hmot a malířských barev lze použít většinou všechny druhy plyšových potahů, přírodní kožešiny i pěnových válečků.
Pro nanášení nátěrových hmot s obsahem organických rozpouštědel (např. syntetických, epoxidových, polyuretanových, nitrocelulózových apod.) lze použít pouze některé druhy válečků. Vhodnost pro určitý typ barev je uvedena v návodu k použití a při výběru válečku je třeba se jím řídit. Velmi důležité hledisko pro použití válečků je délka vláken plyšového potahu. U fasádních a universálních válečků pro nátěry interiérů je vhodná délka vláken 18–22 mm. To umožňuje velmi dobrou nasáklivost a roztíratelnost disperzních nátěrových hmot a malířských barev na velkých plochách. Je-li natíraný povrch hladký, používají se válečky nepolstrované. Na nerovné, hrubé (drsné) plochy jsou vhodné válečky polstrované, které mají měkký potah na jádru válečku o tloušťce 6 až 9 mm (průměr válečku je větší o 12 až 18 mm).
Válečky s délkou vláken plyšového potahu 12–13 mm se zpravidla používají pro nanášení rozpouštědlových barev (např. syntetických, chlórkaučukových, nitrocelulózových apod.). Jsou však vhodné i pro nanášení disperzních vodou ředitelných barev např. Balakrylu. Tyto válečky dobře sají a roztírají nátěrovou hmotu, která při natírání nestříká.
Pro lakování jsou vhodné válečky s délkou vláken 4 mm. Tyto válečky nezanechávají na povrchu vzduchové bubliny a povrch je hladký. Jsou vhodné i pro nanášení barevných lesklých a pololesklých nátěrů při požadavcích na co nejmenší strukturu povrchu nátěru.
Zvláštní kategorií jsou válečky pěnové, které se používají především pro lakování, ale i pro nanášení disperzních barev na nejrůznější povrchy (např. sokly budov apod.). Pěnové válečky jsou buď více pórovité, které při nanášení zanechávají "pomerančový" povrch, nebo s jemnými póry a lakovaný povrch je hladký. Při nanášení vodou ředitelných nátěrových hmot může na nátěru někdy vznikat pěna (bublinky).
Před započetím práce je vhodné váleček vymýt vodou. Tím se dosáhne optimální příjem i výdej barvy při nanášení. Při použití rozpouštědlových barev musí být váleček vždy suchý. Při práci váleček ponoříme do barvy (ve vaničce), přebytečnou barvu vytlačíme přes síto a můžeme natírat. Po skončení práce váleček a nářadí vyčistíme vodou nebo příslušným ředidlem a vysušíme.


Elektrické barvící válečky
Pro nanášení vodou ředitelných disperzních nátěrových hmot a malířských barev lze kromě ručních nanášecích válečků používat i elektrické barvící válečky např. firmy Wagner. Princip nanášení při použití elektrických válečků je stejný jako u ručních válečků. Hlavní rozdíl spočívá ve způsobu napájení válečku barvou. U elektrických válečků je nátěrová hmota dopravována (tlačena) ze zásobní nádobky čerpadlem přímo dovnitř válečku, takže odpadá jeho namáčení a následné stírání přebytečné barvy. Elektrické barvící válečky jsou konstruovány na bateriový pohon (4 monočlánky), nebo s použitím síťového adaptéru. Výhodou těchto válečků je velký výkon, neboť válečkem širokým např. 16 cm se vymaluje za minutu až 1 m2 plochy stěny nebo stropu.

ČIŠTĚNÍ A UKLÁDÁNÍ ŠTĚTCŮ, ŠTĚTEK A VÁLEČKŮ
Po použití, nebo při přerušení práce je nutné ze štětce vymačkat nátěrovou hmotu, ihned jej důkladně vyprat vodou při použití vodou ředitelných nátěrových hmot, nebo v předepsaném ředidle. Před jeho uložením je dobře umýt štětec vlažnou vodou a mýdlem (při mytí se musí vytvářet bohatá pěna, kterou čistou vodou opláchneme). Jedině takto ošetřený štětec nezatvrdne a je možno jej používat dlouhou dobu.
Při přerušení práce na kratší dobu (několik hodin) je možno štětec uchovat v nádobě s vodou. Tento způsob uchování štětců lze použít při nátěrech vodou ředitelnými nátěrovými hmotami, fermežovými, olejovými, syntetickými na vzduchu schnoucími a malířskými přípravky. Takto se nedají uchovávat štětce při nátěrech dvousložkovými nátěrovými hmotami, např. epoxidovými, neboť vytvrzování nátěrů probíhá i bez přístupu vzdušného kyslíku. Při práci s těmito typy nátěrových hmot je nutné ihned po skončení eventuálně i v průběhu práce (pokud natírání trvá delší dobu) štětec vyprat v předepsaném ředidle, jinak se znehodnotí (ztvrdne).
Dobře vyprané štětce se ukládají zavěšené, aby při skladování nedocházelo k deformaci štětin.
Štětce a štětky znečištěné od malířských barev je třeba po každé práci řádně vyprat, nejlépe v tekoucí studené vodě, nejvýše vlažné vodě. Před uložením je vhodné je ještě umýt mýdlovou vodou a znovu důkladně propláchnout čistou vodou. Při sušení je třeba je pověsit, aby nedocházelo k deformaci štětin.
Po práci s válečkem na nanášení nátěrových hmot je nutné zbavit plyšový povlak i molitanovou pěnu zbytků všech použitých nátěrových hmot vypráním ve vodě (při použití vodou ředitelných nátěrových hmot), nebo v předepsaném ředidle včetně umytí válečku mýdlovou vodou. Postup čištění je stejný jako u štětců. Plyšový povlak musí mít stále kožešinový omak a molitanová pěna musí být pružná. Po umytí váleček nasuňte na očištěný držák a nechte osušit v zavěšené poloze (nikdy nepokládejte, neboť by se poškodila vlákna plyšového potahu). Jedině tak lze zajistit správnou funkci válečku.

STŘÍKACÍ PISTOLE
Některé druhy nátěrových hmot je výhodnější nanášet stříkáním. Touto technikou je možno docílit velmi kvalitní slité a hladké nátěry s rovnoměrnou tloušťkou. Proti nanášení štětcem je tato technika podstatně výkonnější. Nevýhodou je, že tato zařízení jsou poměrně nákladná, vyžadují vhodné prostory s dobrým větráním, eventuálně s odsáváním a s možností připojení na elektrickou síť.
Nejčastěji se nátěrové hmoty nanáší pneumatickým nebo vysokotlakým bezvzduchovým stříkáním. Tato zařízení vzhledem k výkonu a ceně jsou vhodná především pro řemeslníky a profesionální lakovny. Pro nanášení nátěrových hmot doma, na chatě nebo chalupě lze používat elektrické stříkací pistole Airless firmy Wagner. Tyto pistole pracují bez tlakového vzduchu, bez kompresoru, pouze s elektrickým pístovým čerpadlem. Prodávají se jednoduché modely vhodné pro nátěrové hmoty o nízké konzistenci (řídké), až po velmi výkonné stříkací pistole, které lze použít i pro materiály s velkou viskozitou. Elektrické stříkací pistole Airless lze používat pro nanášení laků, lazurovacích laků, prostředků na ochranu dřeva, barev a emailů. Výkonnější modely jsou vhodné i pro neředěné husté materiály. Těmito pistolemi lze nanášet vodou ředitelné i rozpouštědlové nátěrové hmoty.
Aby byl dosažen kvalitní hladký nátěrový film, je nutné nastříkat dostatečně tlustou, stejnoměrnou vrstvu nátěrové hmoty. Příliš tenká vrstva má za následek neslitý, hrbolatý a zaprášený povrch. Příliš tlustá vrstva stéká. Při stříkání je důležitá správná vzdálenost a sklon pistole ke stříkané ploše, vhodně seřízená šíře paprsku a správné překrývání stříkaných pásů. Dále je důležitá teplota, čistota a vlhkost prostředí, podkladu pod nátěr a příprava nátěrové hmoty (viz Podmínky pro zhotovování nátěrů a úprava nátěrových hmot pro nanášení).

BRUSNÉ PAPÍRY A PLÁTNA
Používají se při úpravě podkladů, to je broušení dřeva, kovů a dalších materiálů před nanášením nátěrových hmot a k broušení jednotlivých vrstev nátěrů. Zrnění brusiva se volí podle druhu broušeného podkladu a požadované jakosti broušení. Pro odstraňování rzi, starých nátěrů, broušení tmelových vrstev, podkladových nátěrů apod. se volí nejprve brusivo hrubší a z něho se přechází na brusivo jemnější.
Brousí se zasucha, nebo zamokra s použitím různých druhů kapalin, které omezují zalepování brusných papírů, snižují prašnost a ochlazují broušený povrch, čímž snižují i možnost měknutí některých nátěrů. Zasucha se přebrušují nátěry, které by se vlivem působení kapalin (vody) rozmáčely (např. vrstvy některých druhů tmelů). Při broušení zasucha vzniká zpravidla hrubší obrus a více stop po broušení.
Zrnění (hrubost) brusných papírů (pláten) se značí čísly. Nejhrubší papír (plátno) má označení 30, nejjemnější 600 (nebo ještě jemnější).
Brusné papíry pro broušení zasucha jsou vhodné k broušení dřeva, omítek a jiných savých materiálů a nátěrů na těchto podkladech. Lze je použít k broušení nátěrů i na ostatních podkladech, pokud zrnění a způsob broušení vyhovuje návodu k použití. Brusná plátna (smirkové molino, korundový kepr) mají stejné zrnění jako brusné papíry. Brusná plátna se používají převážně k broušení kovů a podobných podkladů. Pro broušení nátěrů lze použít i brusné prostředky různého zrnění na pěnových podložkách (tzv. brusné houbičky).
Pro broušení zamokra jsou vhodné brusné papíry označené Waterproof. Vzhledem k velmi širokému rozsahu zrnění jsou použitelné prakticky pro všechny druhy nátěrů i podkladů. Nejčastější kapalinou, používanou při broušení nátěrů na kovech, je voda. Mýdlové roztoky se používají při broušení povrchů, které se čistou vodou špatně smáčejí (např. některé typy lakových nátěrů).

STĚRKY A ŠKRABKY
K nanášení tmelů se používá různých druhů stěrek (špachtlí) z ocelového plechu v dřevěném držáku v šířce 30–120 mm. K nanášení tmelů na zaoblené plochy (např. karosérie automobilů) jsou vhodné pružné stěrky z ocelového plechu nebo umělé hmoty, které lze v ruce tvarovat (prohnout) podle tvaru podkladu.
Pro nanášení lepidel při lepení keramických obkladů, podlahových krytin apod. se používá zubových stěrek.
Staré klihové malby se odstraňují škrabkou. Ocelový nůž je upevněn v držáku s dřevěnou rukojetí. Podle povahy práce lze použít nůž úzký nebo široký.

Speciální malířské techniky
Spojením jemné sádrové stěrky a omítky Rimano (fy Rigips), která je ideálním materiálem pro vyrovnání a přípravu povrchů před malováním a barev Balakryl vytvoříte speciální malířské techniky.
Zde naleznete ukázku několika technik, společně s postupem práce.
 


Na podklad vyhlazený stěrkou Rimano PLUS nanášíme v nepravidelném směru nerezovou špachtlí nebo štukatérskou lžící oranžový BALAKRYL Uni Mat V2045/0750 tak, že si barvu nakapeme na nerezové hladítko a namáčením špachtle aplikujeme barvu v jedné vrstvě až je pokryta celá plocha.
 

Celoplošně aplikujeme produkt Rimano PLUS, do kterého je provedena struktura pomocí zubaté stěrky. Po zaschnutí podkladu nanášíme štětcem dvě barvy BALAKRYL - světle červený Lesk V2068/0820 a Uni Lesk žlutý V2045/0620. Následně je plocha mírně setřena vlhkou houbou nebo savou látkou.
 

Na podklad vyhlazený stěrkou Rimano PLUS nanášíme nerezovou špachtlí v nepravidelném směru dvě barvy BALAKRYL - modrý Uni Lesk V2068/0440 a stříbrný Uni Lesk V2068/9110 tak, že si obě barvy nakapeme na nerezové hladítko vedle sebe a špachtli namáčíme současně do obou barev, které takto nanášíme společně v jedné vrstvě.
 

Na podklad vyhlazený stěrkou Rimano PLUS nanášíme v nepravidelném směru nerezovou špachtlí barvu BALAKRYL stříbrný UNI Lesk V2068/9110 tak, že si barvu nakapeme na nerezové hladítko a namáčením špachtle aplikujeme barvu ve dvou vrstvách.
 

Celoplošně aplikujeme produkt Rimano PLUS, do kterého je provedena požadovaná struktura pomocí zubaté stěrky. Po zaschnutí podkladu nanášíme štětcem dvě barvy BALAKRYL žlutý Uni Lesk V2045/0620 a stříbrný Uni Lesk V2068/9110. Následně je plocha mírně stírána vlhkou houbou nebo savou látkou.
 

Celoplošně aplikujeme stěrku Rimano PLUS, do které je provedena požadovaná struktura pomocí zubaté stěrky a nerezové špachtle. Po zaschnutí podkladu nanášíme štětcem dvě barvy BALAKRYL světle červený Lesk V2068/0820 a stříbrný Uni Lesk V2068/9110. Následně je plocha mírně stírána vlhkou houbou nebo savou látkou.
 

Celoplošně aplikujeme stěrku Rimano PLUS pomocí nerezové štukatérské lžíce. Po zaschnutí podkladu naneseme štětcem světle červený BALAKRYL Lesk V2068/0820. Následně je plocha stírána vlhkou houbou nebo savou látkou.
 

Podklad, připravený nahrubo stěrkou Rimano, necháme zavadnout 120 minut. Následně si namícháme Rimano PLUS, které je obarvené hnědým matným Balakrylem V 2045/0815. V prvním kroku celoplošně přestěrkujeme nejmenší možnou vrstvou a následně naneseme malou špachtlí několik terčíků probarveného Rimana PLUS. Asi po 30 minutách plochu pohladíme nerezovým hladítkem a na terčíkách vzniknou tmavší hnědé plošky.
 

Podklad, vyhlazený stěrkou Rimano PLUS, natřeme několika kapkami červené metalízy Balakryl, nakapanými na houbičku. Po krátkém zaschnutí postup opakujeme stejným způsobem za použití modré metalízy Balakryl.
 

Podklad připravený stěrkou Rimano PLUS v prvním kroku natřeme několika kapkami červeného matného Balakrylu V 2045/0815 nakapanými na houbičku. Po zaschnutí nalepíme papírovou lepící pásku na požadované místo, a zbylou část natřeme několika kapkami červeného lesklého Balakrylu V 2068/0820 nakapaného na malou nerezovou špachtli. Po dalším zaschnutí přiložíme šablonu zhotovenou z průsvitky a plochým šroubovákem vyškrábneme obvod doma vyrobené šablony.
 

Nahrubo připravený podklad stěrkou Rimano necháme zavadnout 120 minut. Na tvrdý podklad přilepíme lepící páskou doma připravenou šablonu vyřezanou z průsvitky a s pomocí malé špachtle šablonu vyplníme stěrkou Rimano PRIMA. Po dalším vytvrdnutí namícháme Rimano PLUS, které je obarvené matným okrem Balakryl V 2045/0660 a stěnu celoplošně přestěrkujeme nejmenší možnou vrstvou Rimano PLUS.
 

Na podklad vyhlazený stěrkou Rimano PLUS naneseme několik kapek zeleného matného Balakrylu V 2045/0530 nakapaného na malou nerezovou špachtli. Po krátkém zaschnutí postup opakujeme za použití zeleného matného Balakrylu V 2068/0515.

Aplikační nátěrové postupy u jiných výrobců nátěrového materiálu se mohou lišit. Záleží například na druhu nátěrového materiálu.
 
Veškerý obsah tohoto webu je chráněn podle autorského zákona, zákona o ochranných známkách a podle příslušných ustanovení obchodního zákoníku o nekalé soutěži. Veškeré kopírování a další šíření jejího obsahu jakýmkoliv způsobem je zakázáno.

Interiéry Bezděk

Malířství a rekonstrukce interiérů
+420 602 223 610
interiery.bezdek@gmail.com Copyright © 2010